Co se zrovna děje?
Tři nejžhavější články z posledních dvou týdnů
Extrémně silný cyklon Mocha udeřil na pobřeží mezi Bangladéšem a Myanmarem rychlostí 250 km/h, což z něj činí jeden z nejsilnějších zaznamenaných cyklonů v zemi. Pomáháme tam, kde to potřeba nejvíce.
Otázka na e-mailovou adresu dodnes Jana Melichara z Děčína znejistí. „Počkejte, já to nevím z hlavy, ale hned vám řeknu,“ reaguje na redaktora Hospodářských novin a sklání se nad svůj telefon. „No tak,“ pobízí smartphone, o kterém s nadhledem říká, že je chytřejší než on.
Poté, co Rusko zaútočilo na Ukrajinu, utekl šestnáctileý Mykhayl do Česka bez rodičů – ti nemohli zemi opustit. Bez rodičů, se špatnými zprávami z domova a v cizím prostředí na něj vše dolehlo. Upadl do depresí a do letargie, v ničem nenacházel smysl.
Místo toho, aby v ruce držela tužku, musí holýma rukama sbírat odpadky.
Jedno téma ze světa, které by nemělo zapadnout
Vzdělávání v Afghánistánu je narušeno třemi desetiletími války a pro mnoho dětí zůstává školní docházka vzdáleným snem, zejména v odlehlých a venkovských oblastech. Podle zpráv UNICEF v roce 2022 do školy nechodilo 4,2 milionu dětí, z toho 60 % tvořily dívky. Kromě toho chudoba, přírodní katastrofy, nedostatek finančních prostředků ve vzdělávacím sektoru a současné zákazy vzdělávání dívek znemožnily do školy chodit milionům dětí.
Desetiletá Zahra žije v hlavním městě Afghánistánu se svými pěti bratry a jednou sestrou v pronajatém domě. Otec je prodavač a ze svého platu živí 12 členů rodiny. Jediné, co mohla pro svoji rodinu v zimě udělat, bylo hledat odpadky na skládkách v okolí města. Kvůli chudobě nemůže Zahra chodit do školy, protože její otec nemá dostatek peněz.
S podporou Afghánského humanitárního fondu jsme zahájili projekt Education in Emergency v místě, kde Zahra žije, abychom usnadnili přístup dětí ke vzdělání. V současné době Zahra navštěvuje třídu komunitního vzdělávání a užívá si čas strávený se svými spolužáky. „Dříve jsem neuměla číst a psát. Po zápisu do této třídy jsem se to naučila. Naučila jsem se matematiku a kreslit, našla jsem si nové kamarády a jsem šťastná,” říká. Zahra tráví většinu času doma. „Učím se a procvičuji učivo doma. Teď už nesbírám odpadky,” dodává. Navzdory problémům, které Zahra má, chce chodit do školy a plánuje budoucnost. „Ráda chodím do školy a pokračuji ve vzdělávání, protože se chci stát lékařkou a sloužit tak své zemi,” říká.
Na rozdělování vždy doplácejí děti ve zbytkových třídách.
Dobrá zpráva před koncem
“Jaká data ilustrující nerovnosti v českém vzdělávání, která máme k dispozici, jsou podle vás nejvíce vypovídající?
Na míru nerovností a jejich vývoj můžeme usuzovat z dat z mezinárodních výzkumů vědomostí a dovedností žáků. Ta nám ukazují, že v České republice je relativně silná souvislost mezi výsledky vzdělávání a rodinným zázemím. Souvislost mezi výsledky vzdělávání a rodinným zázemím existuje ve všech vzdělávacích systémech, ale některým systémům se daří znevýhodnění, která si děti přinášejí z domova, do značné míry kompenzovat. Česká republika k nim ale nepatří. Mezinárodní výzkumy také napovídají, že jednou z příčin tohoto stavu je značná diferenciace českého vzdělávacího systému. Ukazují, že v České republice jsou relativně velké rozdíly mezi jednotlivými školami ve výsledcích i ve složení jejich žáků. To znamená, že některé školy navštěvují děti ze vzdělanějších a lépe finančně zajištěných rodin a dosahují v nich lepších výsledků, v těch ostatních je to naopak.
Není to svým způsobem nespravedlivé, že děti z části rodin, které z jakýchkoliv důvodů nemají dostatečné kompetence pro podporu dětí ve vzdělávání, vypadávají z hlavního vzdělávacího proudu?
Nespravedlivá situace to nesporně je, všichni to vědí a mnohdy na to i slyší. Když se zeptáte veřejnosti, jestli by škola měla pomoci dětem, které si do ní přinášejí nějaké znevýhodnění, většinové mínění je, že měla. Mnozí už ale nejsou ochotni přijmout, že to mimo jiné znamená, že nebudeme děti rozdělovat, že budeme dbát o to, aby všechny měly stejně kvalitní podmínky.”
