V pondělí 4. března 2013 navštívila Nadaci Forum 2000 nejvlivnější kubánská blogerka a přední disidentka Yoani Sánchez. Od výkonného ředitele Fora 2000 Jakuba Klepala obdržela pozvání na letošní konferenci, které by se velmi ráda zúčastnila, pokud jí to ale Castrův režim umožní.
Dlouhé roky vám pravidelně chodilo pozvání na výroční konference Fora 2000. Mělo to pro vás nějaký význam, když jste tušila, že vás do Prahy stejně nepustí?
I když mi více než dvacetkrát zamítli možnost vycestovat, vždy pro mě pozvánka na Forum 2000 moc znamenala. Skutečnost, že si na mě demokraticky smýšlející osobnosti na druhém konci světa vzpomněli, pro mě vždy představovala velkou morální vzpruhu.
Jak je na Kubě vůbec vnímána osobnost Václava Havla?
Když jsem poprvé četla Havlovu esej Moc bezmocných, tak jsem si ji raději obalila oficiálními novinami Granma, aby to nikdo neviděl. Pro kubánskou vládu totiž zůstává Václav Havel synonymem ďábla. Většina obyčejných Kubánců ho ale vnímá jako osobnost, kterou velmi obdivují. Především kvůli tomu, že se mu podařilo provést transformaci komunistického systému k demokracii velmi dobrým způsobem. Pro disidenty je pak Havel člověkem, který je nikdy neopustil a vždy se jim snažil pomoci, jak nejlépe uměl.
Pokud přijedete na letošní konferenci Forum 2000, koho byste si zde přála nejvíce potkat?
Přijela bych strašně ráda a doufám, že se to podaří. Bohužel ale nezáleží jen na mně. Jsem upřímně zvědavá, zda mi Castrův režim po návratu z mého současného turné ještě někdy dovolí vycestovat. Kubánský stát se ke svým občanům chová tak trochu jako despotický otec. V případě, že ho děti zlobí, přijde trest. Jestli mě ale pustí, moc ráda bych se v Praze potkala s Jeho Svatostí dalajlamou, Aun Schan Su Ťij a s čínskými disidenty v čele s Liou Siao-poem. Skvělé by bylo potkat také osobnosti, které stály v čele revolucí v arabských zemích. V neposlední řadě bych v Praze ráda viděla i mé aktivní přátele z kubánského disentu, ať už je to Rosa María Payá či zakladatel Liberálně demokratické strany Kuby Osvaldo Valdés.
V posledních letech se u nás hodně diskutovalo, zda je dobré jezdit na Kubu jako turista a jestli se tím nepodporuje Castrův režim. Jak by podle vás měla v ideálním případě vypadat cesta uvědomělého turisty na Kubu?
Podle mě by se na Kubu cestovat mělo. Pokud ale turista zůstane celou dobu na pláži v hotelovém resortu u lahve rumu, ničemu nepomůže. Na rozdíl od lidí, kteří se na Kubě pokusí setkat se zástupci tamní občanské společnosti a předat jim nějakou moderní technologii, která je u nás těžko dostupná, ať už jde třeba o starý laptop nebo flash disky. Užitečné je určitě přivézt i knihy, které jsou u nás cenzurovány. Důležité je, aby návštěvníci Kuby nepodporovali svou přítomností vládu, ale obyčejné občany.
Když se ale chce turista setkat a pohovořit s obyčejnými Kubánci, nehrozí, že by jim tím způsobil nějaké problémy?
V případě disidentů je to na jedné straně riziko, ale na druhé jakási ochrana, která mi přijde ve finále převažující. Jakmile totiž o nich v zahraničí někdo ví, tamní úřady si pak toho k nim tolik nedovolí. Pokud jde o obyčejné Kubánce, nejefektivnější pomoc ze strany turistů spočívá v podpoře pomalu se rozvíjejícího sektoru drobných živnostníků. Ten totiž může v budoucnu výrazně přispět i ke změně v politické oblasti.
Nemáte obavu, že až se vrátíte z vašich cest zpět na Kubu, budete doma čelit ještě větším represím než v minulosti?
Ano i ne. Určitě vzroste nenávistná kampaň proti mé osobě, budou mě očerňovat v novinách i televizi. Také vzroste tlak na mé příbuzné, které budou obtěžovat více, než doposud. Na druhou stranu bude pro Castrův režim složitější mě třeba jen dočasně zavřít bez udání důvodu, jako tomu bylo v minulosti, protože budu v zahraničí ještě známější.
Nebojíte se, že byste při rozhovorech pro zahraniční média řekla něco, co by pak mohl Castrův režim proti vám vytáhnout?
Odpovím následovně: Největší strach mám z toho, že bych žila ve strachu.
Po vaší emigraci do Švýcarska v roce 2002 jste se už po dvou letech rozhodla vrátit na Kubu. Z jakého důvodu? Nelitujete toho?
Nelituji toho v žádném případě. Během pobytu ve Švýcarsku jsem zjistila, že na Kubě mohu pro demokratizaci své země udělat mnohem více. To bylo také hlavním důvodem mého návratu.
Trochu otevřenější než vládní média jsou na Kubě noviny místní katolické církve. Myslíte si, že právě zde by mohla být cesta k postupnému obcházení tamní cenzury?
Je pravda, že církevní noviny jsou trochu otevřenější než státní média. Já jsem ale agnostik a nejsem s lidmi z katolických novin příliš v kontaktu. Doufám, že brzy vznikne na Kubě médium, které bude nezávislé na oficiální propagandě, ani nebude spojené s církví a náboženským přesvědčením.
Je nějaká šance, že by se takové médium v dohledné době na Kubě objevilo?
Mám pocit, že v nejbližší době to možné bude. Začínají se rýsovat nenápadné cestičky, kterými by se dala cenzura obejít. Chce to využít moment, kdy je režim určitým způsobem oslaben. A to je podle mě právě teď.
V jaké míře poznamenala kubánský disent loňská smrt Oswalda Payi Sardiñase? Je kubánská opozice dostatečně jednotná pro účinný boj s Castrovým režimem?
V případě Payi je velká škoda, že jsme přišli nejen o nejvýznamnějšího opozičního politika současnosti, ale také o politika budoucnosti. Člověka s naprosto čistým morálním kreditem známým nejen na Kubě, ale i ve světě. Každopádně jeho smrt zafungovala jako impuls, který náš disent spojil. Opozice na Kubě je sice názorově hodně rozmanitá, v základních bodech se ale všichni shodnou. Považuji za dobré, že zástupci opozice mají na řadu věcí odlišné názory, ale v otázkách nutnosti demokratizačního procesu jsou všichni jednotní.
Jak vidíte budoucnost Kuby v následujících letech?
V krátkodobém výhledu očekávám především snahu Raúla Castra udržet se u moci za každou cenu. Na jedné straně občas umožní nějaké drobnější reformy především v ekonomické sféře, na straně druhé pak nastolí ještě tvrdší postup vůči disentu včetně zavírání a nejrůznějších represí. Spousta obyčejných Kubánců pak zůstane v apatii a budou čekat, co se stane, až tato garnitura odstoupí. Jestli ale Hugo Chávez ztratí vládu nad Venezuelou, bude nás čekat hodně složitá ekonomická situace. V tomto ohledu ale zůstávám pozitivní, protože často právě takovéto kritické momenty umožní transformaci k lepšímu zrychlit. Máme k tomu na Kubě takové přísloví: „To dobré, co je na tomto systému, je skutečnost, jak špatně na tom je“.