Občanské Bělorusko v roce 2019: Stručná bilance

Rok 2019 rozhodně nepotvrdil mylně vžitou představu, že Bělorusko je zamrzlé v bezčasí poslední evropské diktatury. Naopak – rok 2019 nabídl více než bohatou mozaiku událostí a posunů. V textu najdete nejdůležitější – a vzájemně propojené – příběhy z loňského Běloruska.

Dohry z roku 2018: Zolatava a REP

V březnu 2019 se uzavřel soud s Marynou Zolatavou, šéfredaktorkou internetového TUT.BY, obžalovanou v kauze BelaPAN za hrubé zanedbání úředních povinností – její redaktoři totiž neoprávněně užívali placeného přístupu ke zpravodajství BelTA. Soud nakonec dopadl nad očekávání – Zolatavě byl vyměřen trest ve výši kolem 150 tisíc korun. 

Brest už holuby nekrmí

V loňském roce se posunula i kauza brestských protestů. Obyvatelé Brestu už od předloňského jara vycházeli každou neděli do centra protestovat proti stavbě továrny na baterie – protestní shromáždění jim ovšem nikdy nebylo povoleno, proto oficiálně chodili “krmit holuby”. Na přelomu roku 2018 a 2019 byl pokutován blogger Siarhei Piatrukhin, který kauzu zblízka sledoval (soud definitivně prohrál v dubnu a celková výše pokuty se nakonec vyšplhala na téměř 8 tisíc dolarů). 18. března se protestního průvodu zúčastnilo až 130 lidí. Další velký protest se konal o měsíc později, 26. dubna (Piatrukhina, který se stal symbolem protestů, preventivně zadrželi už před ním). Proti továrně obyvatelé sesbírali neuvěřitelných 40 000 podpisů. A 16. června přišlo oficiální oznámení, že brestská administrativa továrnu na baterie po necelém měsíci provozu zastavila z důvodů týkajících se životního prostředí a zdraví obyvatel brestské oblasti. Rok a půl trvající protesty tak skončily nevídanou výhrou občanské společnosti nad politickou a ekonomickou svévolí. V říjnu nicméně ještě přišel dovětek: poslední soud se  Siarheiem Piatrukhinem a Aliaksandrem Kabanau skončil jejich pětidenním uvězněním. Tím, doufejme, obyvatelé Brestu definitivně zvítězili.

Kurapatské tančení na kostech

Zkraje roku 2019 se v Kurapatech odehrálo několik nepříjemných událostí. Kurapaty jsou důležité běloruské místo paměti: nachází se zde masový hrob obětí stalinských represí ze třicátých let. Předloni nicméně, i přes velké protesty širokého spektra občanské společnosti, několik set metrů od místa hrobu postavili výjezdní restauraci. Od té doby zůstává místo předmětem sporů mezi “aktivisty paměti”, vandaly a státním aparátem. V březnu bylo zničeno 14 křížů a na další někdo přitloukl antisemitské nápisy. V dubnu pak stát nařídil zlikvidovat 70 dalších křížů, přičemž bylo zadrženo dalších 15 aktivistů. Lukašenko se nechal slyšet, že nyní už snad v Kurapatech zavládne klid – během roku 2019 se několikrát explicitně přihlásil k dědictví Sovětského svazu a kultura vzpomínání na sovětské represe není podle něj nikterak žádoucí. Kurapaty nicméně nepřestávají být ani místem vzpomínání ani místem politického aktivismu: poslední aktivistou, který byl v tomto kontextu zadržen a pokutován, byl opoziční politik Zmitser Kazakevich na začátku listopadu. Na svátek všech svatých zemřelých v Kurapatech proběhlo ohromné setkání, o několik dní později se u masového hrobu sešly diplomatické delegace ze západních států. Dalo by se říci, že i přes všechno hlasité tančení na kostech, jak aktivisté znevažování hrobu nazývají, zůstávají Kurapaty důležitým styčným bodem běloruské občanské společnosti.

Evropské hry: 265 milionů dolarů

Na přelomu června a července se v Bělorusku konaly II. Evropské hry, na které se země připravovala téměř dva roky. Nicméně událost nakonec navštívilo jen něco kolem 35 000 zahraničních fanoušků, a to i přesto, že byl po dobu celého konání her bezvízový vstup a posílená bezpečnost měst. Z celé akce tak nakonec v Bělorusku zůstala spíše rozpačitá pachuť.

Parlamentní volby: podvody a NEXTA 

17. listopadu se v Bělorusku konaly parlamentní volby. K jejich hrubému porušování docházelo už před volbami – čtyřem kandidátům opozičního uskupení Evropské Bělorusko byla zamítnuta registrace, běžná byla mediální cenzura nezávislých politiků a zastrašování různého druhu. Podle Human Rights Defenders For Human Rights, kteří stáli za největší monitorovací a advokační kampaní těchto voleb, šlo o nejvíce zmanipulované volby za dlouhou dobu. Téměř třetina lidí volila v předtermínech (což je oblíbený a snadný způsob, jak zmanipulovat celé urny), k čemuž byli někteří – především studenti a důchodci – explicitně nuceni. Pozorovatelům opět nebylo umožněno celý proces monitorovat a v několika případech lze hovořit dokonce o transparentních podvodech. Největším protestem proti nespravedlivým volbám byl meeting svolaný blogerem NEXTOU – toho se zúčastnilo až 1000 lidí. Po volbách nicméně došlo k represím spojeným nejen s povolebními protesty, nýbrž i monitoringem voleb či s volebními kampaněmi samými: aktivisté Dzyanis Krasachka, Nina Bahynskaya nebo Pyotr Markelau dostali za svou činnost v období voleb vysoké pokuty. Netřeba zdůrazňovat, že výsledky voleb nic nového ani optimistického nepřinesly. Alexandr Lukašenko prohlásil, že hodlá kandidovat v prezidentských volbách 2020 a ať se tedy nově zvolení politici ničeho nebojí. Symbolicky tak zaštítil celé jedno další volební období.

Ruská ropa a evropská víza: Lukašenkova třetí cesta

V květnu 2019 Běloruskem hýbala zpráva o nekvalitní ropě, která do země proudí z Ruska a která působí nemalé finanční škody. Právě ropa se stala novou rozbuškou v jednáních o potenciální užší spolupráci či dokonce integraci Ruska a Běloruska, ke kterým Bělorusko tlačí ruská strana přinejmenším od ledna 2018. Lukašenkovou dlouhodobou strategií je nicméně uchovat si co největší míru nezávislosti – jak na Rusku, tak na Evropské unii. I z toho důvodu mimo jiné podporuje novelu odvodového zákona, který znemožňuje více než jeden odklad s tím, že Bělorusko prý potřebuje silnou a suverénní armádu. Koncem roku ale začal mluvit jinak. Ohledně integrace se 7. prosince Lukašenko sešel s Putinem, což provázely dvoudenní protesty, svolané opozičním křesťansko-demokratickým politikem Pavlem Sevyarynetsem. Ty v ještě větším měřítku pokračovaly 20. prosince – tehdy se jich zúčastnilo až 1600 lidí. Putin i Medveděv se nechali slyšet, že bez dalších jednání o užší spolupráci nemůže být řeč o výhodných ekonomických podmínkách, za nichž je Bělorusku otevřen ruský trh (především plyn a ropa). Lukašenko v rozhovoru pro Echo Moskvy opáčil, že NATO zabrání anexi Běloruska a že politická integrace je nepřípustná. V lednu 2020 už je ale víceméně jasné, že právě otázka běloruské suverenity bude hlavním tématem tohoto roku.

Ekonomický tlak na Bělorusko ovšem nevyvíjí jen Rusko. Bělorusko posledních několik let pociťuje důsledky ohromné (byť státními statistikami stále popírané) množství pracovních migrantů do zemí Evropské unie – především do Polska a Litvy. V roce 2019 docházelo na mnoha úrovních otevírání se Běloruska směrem na západ: ať už v otázkách ekonomické a technologické spolupráce a investic, či v otázce víz. Běloruští občané mohou od podzimu 2019 cestovat do zemí schengenského prostoru jen za 35 euro (oproti 80, které platili dříve). Občané Evropské unie naopak nemusejí mít pro vstup do Běloruska žádná víza, pokud přiletí přes minské letiště. Současně také v minulém roce vznikl na západě země rozlehlý prostor: brestská a grodněnská oblast, kam občané EU nepotřebují víza vůbec. V příštím roce očekává Brest a Grodno až milion zahraničních turistů, od čehož si všichni slibují možné rozšíření bezvízového režimu a příliv zahraničních investic do turismu a služeb.

Pokud od nás chcete dostávat stručný měsíční přehled nejdůležitějších zpráv z Běloruska, přihlašte se k našemu newsletteru zde (nebo nás najdete na facebooku)

Další shrnutí roku 2019 je možné najít také na webových stránkách Viasny či Belarus In Focus