Newsletter Revue Politika 9/2012


STRUČNÝ OBSAH 

Poznámky k událostem
——————————————————————————-
1. Alexander Tomský: Ještě k pražské parádě hrdosti
2. Bohumír Žídek: Ten Romney je ale blbec, mámo, podívej!
3. Jan Frank: Primátor Svoboda: mise pokračuje
4. Ondřej Šlechta: Arabské jaro: prohlédnutí. Omluví se média za
trestuhodné selhání v uplynulých měsících?
5. Ondřej Šlechta: Základy státnosti položil Boleslav I.

Články a komentáře
——————————————————————————-
6. Vojtěch Navrátil: Dočká se levice v Praze senátora?
7. Vladimír Hanáček: Strategie politických stran v přímé prezidentské volbě
8. David Hanák: Prokletí střední třídy. Několik poznámek ke knize Fareeda Zakarii Budoucnost svobody
9. Tomáš Břicháček: „La Pasionaria“ digitálního věku. Případ Viviane
Redingová

Rozhovory
——————————————————————————-
10. Tomáš Menschik: Europoslanec Fajmon: Vláda odflákla restituce, nevěřím jí

Studie
——————————————————————————-
11. Vladimír Jančík: Je stát svobodným účastníkem trhu?

Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě
——————————————————————————-
12. Lubomír Kopeček: Česká politika v časech videodemokracie
13. Roman Joch: Bonum Commune: tři úvahy o obecném dobru
14. Dan Drápal: O solidaritě a “solidaritě”

***** PŘEHLED TEXTŮ **************************************

POZNÁMKY K UDÁLOSTEM

1. Alexander Tomský: Ještě k pražské parádě hrdosti
——————————————————————————-
Ty tam jsou kdysi povinné prvomájové pochody s transparenty, mávátky, tanečky a alegorickými vozy, a přesto se jako by vrátily v podobě daleko barevnějšího letního bláznivého karnevalu homosexuálních menšin, těch zmalovaných, polonahých těl i tváří třetího pohlaví. Přemítám, co chtějí tou parádou demonstrovat a snad i prosadit.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1717/

2. Bohumír Žídek: Ten Romney je ale blbec, mámo, podívej!
——————————————————————————-
Mitt Romney je pitomec. Alespoň to vyplývá z toho, co píše velká část médií. A po krátkém nahlédnutí do internetových diskusí se zdá, že to je poměrně rozšířený názor i mezi českými čtenáři. „Ten Romney je ale blbec, mámo,” byla možná slova nejednoho českého diváka přilepeného k televizní obrazovce. Možná si i vzpomněl na Sarah Palinovou, která si spletla Jižní Koreu s KLDR, či omílané přešlapy George W. Bushe – to byli přece taky pitomci. Zdá se, že všichni republikáni jsou hloupí. Na rozdíl od chytrých demokratů.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1720/

3. Jan Frank: Primátor Svoboda: mise pokračuje
——————————————————————————-
Svůj první velký boj v roli „svobodného” primátora, ten o kontrolu nad
Dopravním podnikem, prohrál. Nutno říci, že po právu, i když spíše kvůli
nástroji, který využil, než kvůli účelu, který sledoval. Je-li primátor
Bohuslav Svoboda mužem, kterého Praha, ODS i ČR potřebují, musí ukázat, že
uštědřenou lekci pochopí jako příležitost pro docenění významu svých
nejslabších stránek. Těmi jsou ideologická nespoutanost a moc velká
sebedůvěra. Chce-li se Svoboda udržet v sedle, ať už na radnici nebo ve
vysoké politice, nevystačí s kuráží, dobrou manažerskou prací na magistrátu
ani s antikorupční kartou. Přinejmenším se musí rychle najít a aktivizovat
jako člen ODS. Ideálně se profilovat jako celostátní politik s programem.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1723/

4. Ondřej Šlechta: Arabské jaro: prohlédnutí. Omluví se média za
trestuhodné selhání v uplynulých měsících?
——————————————————————————-
Euroamerická veřejnost byla v posledním týdnu šokována výjevy pálení
vlajek a demonstrací s protizápadními hesly, které dospěly až k fatálním
násilnostem. Od Maroka po Pákistán hořely americké vlajky, zfanatizované
davy zaútočily na evropské ambasády a obětí libyjských džihádistů se v
Benghází stal americký velvyslanec Chris Stevens.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1725/

5. Ondřej Šlechta: Základy státnosti položil Boleslav I.
——————————————————————————-
Státní svátky moderní České republiky jsou tak trochu nevděčným tématem.
Na většině z nich si ceníme spíše pracovního volna, a když se ptáme po
jejich smyslu, zjišťujeme, že buď oslavujeme dávno neexistující státní
útvar, nebo – to když přijde výročí založení České republiky – máme naopak
hlavu plnou všeho možného, jen ne myšlenek na to, že republice můžeme den
po Silvestru připsat další rok samostatné existence.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1734/

ČLÁNKY A KOMENTÁŘE

6. Vojtěch Navrátil: Dočká se levice v Praze senátora?
——————————————————————————-
Vzpomene si na to dodnes ještě hodně lidí. Je říjen 2008, sobotní podvečer
a volební studio ČT seznamuje diváky s výsledky druhého kola senátních
voleb. Na televizní obrazovce se jednotlivé senátní obvody postupně
zbarvují dooranžova (na Znojemsku s příměsí rudé), jen všechny tři pražské
obvody zůstávají modré. Pražská ODS, jež má napjaté vztahy s vedením
strany, se prostřednictvím svého předsedy Pavla Béma hrdě prsí, že se jako
jediná dokázala ubránit „oranžovému tsunami”.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1716/

7. Vladimír Hanáček: Strategie politických stran v přímé prezidentské
volbě
——————————————————————————-
Zavedení přímé volby prezidenta v České republice nese četné znaky
absurdního dramatu, u nichž se již v minulosti mnohokráte zastavovali mnozí
politologové i ústavní právníci. Jedním z nejparadoxnějších výrazů těchto
tendencí je vztah přímé volby prezidenta a politických stran.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1718/

8. David Hanák: Prokletí střední třídy. Několik poznámek ke knize Fareeda
Zakarii Budoucnost svobody
——————————————————————————-
Jsou knihy dobré, knihy špatné a knihy inspirující. Kniha Fareeda Zakarii
Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě patří do třetí
z těchto kategorií. Politolog Fareeda Zakaria je narozením Ind a volbou
Američan. Je člověkem, který má Západ rád, váží si ho a v zásadě to s ním
myslí dobře. Napsal knihu zajímavých otázek – a to dnes není málo. Jeho
odpovědi jsou ale povětšinou špatné nebo neúplné, neboť současná
politologie (jako moderní společenská pseudověda) se soustředí pouze na
měřitelné faktory politického procesu, a neumožňuje tedy vidět některé
problémy v širším kontextu. Tam, kde se Zakaria pokouší dívat „za zrcadlo”,
se musí spolehnout pouze na vlastní intuici, nikoliv na propracovanou
metodu. A je zranitelný, neboť ne vždy ho intuice vede správným směrem.
Český čtenář má naštěstí jednu výhodu: vzhledem k tomu, že Zakariova kniha
byla vydána v roce 2003, ovšem česky vyšla až nyní, může si snadno ověřit,
zda se Zakaria mýlil, či nikoliv.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1724/

9. Tomáš Břicháček: „La Pasionaria“ digitálního věku. Případ Viviane
Redingová
——————————————————————————-
Těžko hledat mezi prominenty dnešní Evropské unie někoho, kdo tak dokonale
zosobňuje nynější stav unijní politiky a intelektuální trendy v ní
panující, jako je místopředsedkyně Komise a komisařka pro spravedlnost,
základní práva a občanství Viviane Redingová. Tato mimořádně energická žena
s jiskrou v oku a se zápalem revolucionářky dělá vše, co je v jejích
silách, aby posunula Unii směrem ke svému ideálu světlé budoucnosti. Tu
vidí na jedné straně ve vytvoření skutečného evropského federativního
státu, který bude světovou velmocí. Na druhé straně chce v tomto státě
nastolit své vlastní pojetí „spravedlnosti” založené mj. na
antidiskriminační legislativě, pohlavních kvótách, rovnosti ve výsledku. Ke
svému cíli směřuje s odhodláním lokomotivy, na jejíž čelní straně zpod
modrého nátěru prosvítá špatně přelakovaná rudá hvězda.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1728/

ROZHOVORY

10. Tomáš Menschik: Europoslanec Fajmon: Vláda odflákla restituce, nevěřím

——————————————————————————-
Europoslanec ODS a člen evangelické církve Hynek Fajmon chtěl v pátek
výkonnou radu občanských demokratů přesvědčit o nesmyslnosti církevních
restitucí v současné podobě. Nikdo se s ním ale nebavil. Fajmon naprosto
nedůvěřuje argumentům, s nimiž vláda restituce obhajuje.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1721/

STUDIE

11. Vladimír Jančík: Je stát svobodným účastníkem trhu?
——————————————————————————-
Horlivost protikorupční politiky politických stran zaměřená na vytváření
detailních pravidel, která mají zabránit selhání státního úředníka, může
vážně poškodit hospodářství České republiky. Jak říká Meyerův zákon: je
velmi jednoduché něco zkomplikovat, ale bývá značně komplikované něco
zjednodušit. Za ono „něco” si dosaďte státní byrokracii.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1722/

SYMPOZIUM CDK: POLITIKA, SPOLEČNOST A HODNOTY V ČESKÉ A POLSKÉ PERSPEKTIVĚ

12. Lubomír Kopeček: Česká politika v časech videodemokracie
——————————————————————————-
Žijeme v době, v níž důležitější než samotná politická agenda je mediální
obraz, který kolem ní vzniká. Žijeme v době, která zpochybňuje představu
politické strany jako nejdůležitějšího aktéra demokratické politiky. Žijeme
v době, kdy národní demokratický stát zvolna pod tlakem různých vlivů
eroduje. Tato tři silná tvrzení je dobré jednak nahlédnout prizmatem
nejenom české, ale i širší reality, jednak se zamyslet, co to vlastně pro
podstatu demokratické politiky znamená.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1719/

13. Roman Joch: Bonum Commune: tři úvahy o obecném dobru
——————————————————————————-
Konrad Janowski a Michał Łuczewski, jakož i paní Jadwiga Staniszkis, jejíž
postřeh zmiňují, trefili hřebík na hlavičku, když problém obecného dobra a
možnosti jeho nahlédnutí kladou do těsné souvislosti se sporem mezi
filozofickým realismem a nominalismem. Jsem přesvědčen, že mají pravdu a je
to přesně tak: je-li pozice filozofického realismu oprávněná, pak
objektivní obecné dobro existuje a je poznatelné. Má-li však pravdu
nominalismus, objektivní obecné dobro je nemožné, existují jen subjektivní
dobra individuální a „obecné” dobrou je jen jejich sumou.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1726/

14. Dan Drápal: O solidaritě a “solidaritě”
——————————————————————————-
Přiznám se, že přistupuji s nedůvěrou ke každému netechnickému slovu,
které je mladší tří set let. Ano, je mi jasné, že potřebujeme nová slova
pro takové věci, jako je hardware či software nebo třeba SMS. A samozřejmě
potřebujeme nějaké názvy pro dříve neznámé živočichy či rostliny. Dávat
jména zvířatům bylo ostatně výsadou člověka již v rajském stavu; můžeme
dokonce říci, že to byla jeho povinnost.Jinak je tomu ovšem se slovy
označujícími takové základní skutečnosti lidského života, jako je láska,
víra, naděje nebo na druhé straně nenávist, nevěra, beznaděj. Mezi odvěká
slova patří i takové pojmy, jako je hřích, milost, odpuštění, soucit,
krutost a podobně. Nepatří mezi ně ale například slova politruk nebo
gender. I když rozumíme, oč šlo či jde, nemáme pro tato slova české
ekvivalenty, což osobně nepovažuji za nedostatek či ztrátu. Jen ať
podezřelá slova zůstanou i nadále podezřelými!Existují ovšem výjimky. Tak
beru na milost slovo odpovědnost, které bylo ve starověku neznámé, nebo
třeba slovo vykazatelnost, které se, mám za to, začalo používat až v druhé
polovině dvacátého století. Nicméně ačkoli jsou tato slova poměrně nová,
jsou odvozena od prastarých kořenů. Již ve starověku se povídalo a
odpovídalo, stejně jako se kázalo a ukazovalo. A slovo „výkaz” se používalo
běžně dlouho před tím, než někdo přišel s „vykazatelností”. Slovo
solidarita je někde na hraně.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1727/

***********************************************************

Tisk celého čísla:
http://www.revuepolitika.cz/newsletter/tisk/44/018cdb8d65eb4a28