***** NEWSLETTER REVUE POLITIKA 6/2013 ******************
Tisk celého čísla:
http://www.revuepolitika.cz/newsletter/tisk/53/018cdb8d65eb4a28
***** STRUČNÝ OBSAH *************************************
Poznámky k událostem
——————————————————————————-
1. Filip Tuček: Turecko: Příliš důležité, než aby padlo
2. Ondřej Šlechta: Nagygate poškozuje dobrou práci zpravodajské komunity
3. Pavel Kopecký: Íránský prezident: pragmatická naděje
4. Vojtěch Navrátil: 2014: první souběžné volby po 22 letech. Jak se
volilo v roce 1992 a co z toho vyplývá
5. Vojtěch Navrátil: Rusnokově jmenování se dalo předejít
Články a komentáře
——————————————————————————-
6. Bohumír Žídek: Progresivní liberalismus? Odpověď klasického liberála
7. Stanislav Balík, Hynek Fajmon, Lubomír Kopeček, František Mikš, Pavel
Švanda: VK bez hysterie. Anketa k prezidentskému období Václava Klause
8. Ryszard Legutko: Proč EU trpí demokratickým deficitem?
9. Alexander Tomský: Náboženský spor a evropský zázrak
10. Vojtěch Navrátil: Nepotřebujeme většinový, ale proporčnější volební
systém
11. Alexander Tomský: Economia perennis
Analýzy a studie
——————————————————————————-
12. Martina Heranová: Turecko má pro Evropu mimořádný význam
13. Françoise Thomová: Podivná ruská zahraniční politika
14. John Agresto: Byla podpora demokracie chybou?. Liberalismus, arabské
jaro a zaskočení neokonzervativci
***** PŘEHLED TEXTŮ **************************************
POZNÁMKY K UDÁLOSTEM
1. Filip Tuček: Turecko: Příliš důležité, než aby padlo
——————————————————————————-
Tisíce protestujících na tureckých náměstích volají po pádu premiéra
Recepa Tayyipa Erdoğana. Mnoho médií (včetně České televize) jeho
vládu označuje za promuslimskou a autoritativní. Před vynesením unáhlených
soudů bychom se ale měli podívat na fakta. Turecko je totiž příliš důležité
na to, abychom k němu přistupovali lehkovážně.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1879/
2. Ondřej Šlechta: Nagygate poškozuje dobrou práci zpravodajské komunity
——————————————————————————-
V obskurní kauze „Nagygate“ se zjevně hraje o mnohé. I když ještě neopadly
emoce a kauza může mít řadu nečekaných rozuzlení, například poté, co se od
policie dozvíme, komu patřilo oněch zabavených 150 milionů v hotovosti,
naprosto jistě víme, že utrpí pověst vojenské zpravodajské služby.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1882/
3. Pavel Kopecký: Íránský prezident: pragmatická naděje
——————————————————————————-
Ajatolláh Alí Chameneí, národností Ázerbájdžánec, se během íránských
prezidentských voleb vyjádřil na adresu amerických politických elit, které
pochybovaly o regulérnosti hlasování. A odkázal je slušně, ale jasně do
patřičných mezí.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1883/
4. Vojtěch Navrátil: 2014: první souběžné volby po 22 letech. Jak se
volilo v roce 1992 a co z toho vyplývá
——————————————————————————-
Byť po demisi vlády premiéra Nečase požaduje levicová část dolní komory
její rozpuštění, možnost vypsání předčasných voleb se (alespoň prozatím)
nejeví být tou nejpravděpodobnější variantou. Nadále tak jako nejreálnější
vypadá možnost, že se příští rok na konci května bude v České republice
volit současně do Evropského parlamentu i do Poslanecké sněmovny. Ačkoliv
od roku 1998 zažíváme vždy na podzim ve dvouletých periodách souběh
senátních a komunálních/krajských voleb, teprve v případě sněmovních a
evropských voleb by se jednalo (i přes některé rozdíly, jako je počet
volebních obvodů a výše klauzule pro koalice) o první skutečně souběžné
volby v historii samostatné České republiky. Naposledy obdobná situace
nastala v polovině posledního roku existence Československa, kdy v červnu
1992 měli voliči v českých zemích možnost hlasovat najednou dokonce třikrát
– při volbách do Sněmovny lidu (SL FS) a Sněmovny národů Federálního
shromáždění (SN FS) a do České národní rady (ČNR). Jaké tyto volby byly? A
mohou nám něco napovědět o volbách v roce 2014 (pokud ty sněmovní nebudou
předčasně)?
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1885/
5. Vojtěch Navrátil: Rusnokově jmenování se dalo předejít
——————————————————————————-
V české politice je zvykem, že opozice odmítá návrhy vládních stran na
vylepšení postavení vlády v mocenském trojúhelníku vláda – parlament –
prezident, aby je po vstupu do Strakovy akademie sama neúspěšně předkládala
jako řešení. Jeden takový mohl být řešením i v aktuálním sporu sněmovní
většiny s prezidentem Milošem Zemanem o jmenování nástupce premiéra Petra
Nečase, který je obecně sporem s ambicemi utvářet kabinety bez ohledu na
vůli Sněmovny a politických stran.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1888/
ČLÁNKY A KOMENTÁŘE
6. Bohumír Žídek: Progresivní liberalismus? Odpověď klasického liberála
——————————————————————————-
Jiné právo nedávno zveřejnilo zamyšlení Barbary Havelkové „Čí svoboda? A
jaká svoboda? Krátká úvaha nad českým ,liberalismem‘“. Autorka kritizuje a
problematizuje určité – ať už skutečné či domnělé – postoje „českých
neo-liberálů“, jak přezdívá zastáncům klasického liberalismu. Zpochybňuje
předpoklad, že to, oč klasičtí liberálové usilují, je skutečnou svobodou a
nabízí alternativní koncepci tzv. progresivního liberalismu, který se svým
textem pokusila ustavit.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1876/
7. Stanislav Balík, Hynek Fajmon, Lubomír Kopeček, František Mikš, Pavel
Švanda: VK bez hysterie. Anketa k prezidentskému období Václava Klause
——————————————————————————-
Dvě prezidentská období Václava Klause, nejvýraznějšího a možná
nejkontroverznějšího politika českého polistopadového vývoje, umožňují
předběžné hodnocení. Mnohé jistě ukáže blízká nebo vzdálenější budoucnost.
Redakce časopisů vydávaných Centrem pro studium demokracie a kultury jsou
však přesvědčeny, že určité zvážení základních prezidentových činů
a způsobu výkonu jeho funkce je možné již nyní, alespoň ve stručné,
orientační podobě, respektive v některých aspektech. Nepochybně také proto,
aby kampaní proti vyhlášené amnestii nebylo setřeno významnější
a dlouhodobější usilování o „politickou politiku“, jak lze snad označit
působení Václava Klause ve vysokých státních úřadech. (Slovní spojení
„politická politika“ by bylo v jiných než českých kontextech
nepochopitelné, zde se jím rozumí politika standardního, liberálního typu,
s důrazem na ideově vyhraněné politické stranictví při současném
pragmatickém vyhodnocování politicky možného a uskutečnitelného.)
O příspěvky byli požádáni pravidelní přispěvatelé partnerského časopisu
Kontexty, který se vždy o prezidentovu politiku zajímal a často ji
(většinou pozitivně) hodnotil.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1873/
8. Ryszard Legutko: Proč EU trpí demokratickým deficitem?
——————————————————————————-
Evropská unie představuje řád i ducha liberální demokracie v té nejvíce
zdegenerované podobě. Jestliže nejsilnější stránkou demokracie byly volby
a v nich zabudovaná možnost výměny vládnoucí skupiny nebo změny vládního
programu, udělala Evropská unie vše pro to, aby tuto možnost v maximální
míře omezila. Neexistují žádné transparentní mechanismy mocenské změny ani
řešení, která by voličům umožnila mít vliv na to, jakým směrem se bude
vládnutí ubírat. Evropský parlament negeneruje vládnoucí skupinu a sám nemá
velkou pravomoc; navíc, nepočítáme-li komunistické státy nebo některé
autoritářské režimy, je patrně jedinou parlamentní institucí na světě,
v níž neexistuje opozice. Nezávisle na tom, kdo ve volbách vítězí,
v Evropském parlamentu už po dlouhá léta činí klíčová rozhodnutí stejné
stranické uskupení a uskutečňuje se v něm stále stejná politika. Evropská
vláda, přesněji řečeno něco, co vládu připomíná, jinými slovy Evropská
komise, se neutváří na základě hlasování voličů, ale je na něm zcela
nezávislá. Hlavní funkce plní v Evropské unii lidé, kteří nebyli zvoleni ve
všeobecných volbách, a voliči nemají žádnou možnost je odvolat.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1874/
9. Alexander Tomský: Náboženský spor a evropský zázrak
——————————————————————————-
Monumentální historický úspěch západní civilizace spočívá v tom, že se
nejen těší ještě před sto lety nepředstavitelné životní, technické a
lékařské úrovni, ale udržuje si i dominantní pozici v mezinárodních
vztazích, zvláště pokud jde o podmínky světového obchodu a bezpečnosti.
Možná i proto je na světě od roku 1945 tak málo válek. To vše přesto, že
Západ už dnes neporoučí světu převahou svých neporazitelných automatických
pušek, kanónů a křižníků jako v době evropských impérií.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1877/
10. Vojtěch Navrátil: Nepotřebujeme většinový, ale proporčnější volební
systém
——————————————————————————-
S volebním systémem pro sněmovní volby je spokojen málokdo. Otázka jeho
úpravy je dlouhodobě diskutovaným tématem v odborných i laických kruzích.
Doslova hitem jsou pak návrhy na změnu současného poměrného systému za
většinový. K jejich realizaci ale (prozatím) chybí pověstná „politická
vůle“. A přidává se i pochybnost o vhodnosti takového řešení s ohledem
na nerozvinutou politickou kulturu oproti zemím, kde většinový systém mají.
Proto bych se při úpravě volebního systému vydal opačným směrem – snadným
zlepšením toho současného, aby jeho výstupy byly při zachování uzavírací
klauzule více proporční a současně napomáhaly vzniku většinových
(koaličních) vlád. A nemusela by se kvůli tomu ani měnit ústava.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1881/
11. Alexander Tomský: Economia perennis
——————————————————————————-
Evropu obchází strašidlo deflace čili politika státních škrtů a úspor a
následný pád do recese. Jediným anglickým slovem austerity. A hledá se
viník. Německo, euro, Evropská centrální banka, absence fiskální unie,
luteránská přísnost dcery pastora Angely Merkelové a v neposlední řadě i
chybná ekonomická teorie, jež nedovolí stimulovat ekonomiku.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1884/
ANALÝZY A STUDIE
12. Martina Heranová: Turecko má pro Evropu mimořádný význam
——————————————————————————-
Již léta jsme na evropské scéně svědky neutuchajících diskusí o tom, zda
Turecko patří či nepatří do Evropy. Rozdmýchávají je především ti, kterým
je turecká příslušnost k evropské identitě nepohodlná. Staletí společné
historie se však nedají vymazat. Území dnešního Turecka bylo vždy součástí
impérií, jež byla považována za nedělitelnou součást evropské mocenské
architektury, od starověku přes středověk až po moderní dobu. Tvrdit, že je
tomu dnes jinak, resp. že Evropa ke svému úspěšnému rozvoji Turecko
nepotřebuje, je velmi krátkozraké a svědčí o myšlenkové zatemněnosti
přinejmenším určité části evropských politických elit.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1878/
13. Françoise Thomová: Podivná ruská zahraniční politika
——————————————————————————-
Vývoj ruské zahraniční politiky od pádu komunismu do současnosti je
poněkud podivný. Během Jelcinovy éry byla ruská zahraniční politika
předmětem vášnivých sporů a za Putina se znovu stala soukromým revírem
nejvyšších představitelů Kremlu a předmětem všeobecného konsensu, který
nezpochybnilo ani poslední vzbouření. Vždyť Rusko má dnes k racionálnímu
vymezení svých národních zájmů stejně daleko jako v sovětské epoše, kdy mu
v odpovídajícím vnímání vnějšího světa bránilo ideologické prisma – možná
právě proto, že v jeho zahraniční politice zůstaly uchovány prvky
leninistické vize, zatímco v domácí politice pád socialismu všechno vymetl.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1875/
14. John Agresto: Byla podpora demokracie chybou?. Liberalismus, arabské
jaro a zaskočení neokonzervativci
——————————————————————————-
S tím, jak narůstá sektářské násilí na Blízkém východě, jak se Irák stále
více dostává do íránské sféry vlivu, jak je Afghánistán zřejmě směrován
k tomu, aby svou zkorumpovanou demokracii vydal do rukou teroristů a vrahů
z Talibanu, a jak jsou americké zájmy a životy obětovány ve prospěch
spouště způsobené takzvaným arabským jarem, může být užitečné udělat si
přehled v tom, co tyto stále se prohlubující debakly znamenají pro
neokonzervativce a pro naše angažmá v šíření demokracie.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1872/
***********************************************************
Tisk celého čísla:
http://www.revuepolitika.cz/newsletter/tisk/53/018cdb8d65eb4a28