***** STRUČNÝ OBSAH *************************************
Poznámky k událostem
——————————————————————————-
1. Bohumír Žídek: Jedna kampaň skončila, další začala. Kdo má šanci stát
se za čtyři roky novým americkým prezidentem?
2. Dan Drápal: Žije-li člověk dosti dlouho, všechno se vrací. Recenze
knihy Petera L. Bergera Dobrodružství náhodného sociologa
3. Jan Frank: ODS bicepsy nestačí
4. Vojtěch Navrátil: Strana, která se narodila mrtvá
Články a komentáře
——————————————————————————-
5. Tomáš Břicháček: Jak k nám promlouvá EU?. Fráze, slogany, pompa,
budovatelské nadšení
6. Bohumír Žídek: Spontánní řád pod feministickou palbou
7. Roman Joch: Skutečná pravicová zahraniční politika: cíle a prostředky
8. Ondřej Šlechta: Brennan: Nový šéf amerických zpravodajců?. Bezpilotní
letouny nejsou tím, z čeho bude mít nový ředitel CIA špatné spaní
9. Lukáš Hoder: Údržbáři impéria. Nová Obamova administrativa
Analýzy a studie
——————————————————————————-
10. Martin D. Brown: Je „transfer“ pouhým eufemismem pro „etnickou
čistku“?. Kořeny pojmu a vývoj anglicky psané debaty o odsunu sudetských
Němců z Československa
11. Vladimír Hanáček: Trojí volební perspektiva české pravice
Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě
——————————————————————————-
12. Marek A. Cichocki: Moc v době krize
***** PŘEHLED TEXTŮ **************************************
POZNÁMKY K UDÁLOSTEM
1. Bohumír Žídek: Jedna kampaň skončila, další začala. Kdo má šanci stát
se za čtyři roky novým americkým prezidentem?
——————————————————————————-
Inaugurací prezidenta Obamy začalo jeho druhé volební období. Leckdo by si
mohl myslet, že do příští volební kampaně zbývají téměř čtyři roky. Omyl.
Další prezidentská kampaň začala okamžitě po oznámení výsledků loňských
voleb. Pro některé osobnosti Republikánské strany byla Romneyho porážka
signálem, že místo republikánského kandidáta pro rok 2016 je volné, a proto
by neměly příliš otálet. Toho si všimla i některá média a ihned se pustila
do spekulací, kdo by takové ambice mohl mít. Pojďme se podívat na jména,
která padají nejčastěji.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1806/
2. Dan Drápal: Žije-li člověk dosti dlouho, všechno se vrací. Recenze
knihy Petera L. Bergera Dobrodružství náhodného sociologa
——————————————————————————-
Sociologie nebyla – na rozdíl od politologie, ekonomie či historie – nikdy
předmětem mého zájmu. Když se tedy ke mně Bergerova kniha dostala, nijak
nadšený jsem nebyl. A přiznám se, že ani první stránky mě nikterak hluboce
nezaujaly. Jsem však rád, že jsem knihu neodložil. Postupně se mi začala
jevit jako zrcadlo něčeho, co bych nazval ideologickou proměnou světa.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1810/
3. Jan Frank: ODS bicepsy nestačí
——————————————————————————-
Neúspěch Přemysla Sobotky v prezidentské volbě ODS pořádně zatřásl.
V obavách o výsledek blížících se sněmovních voleb se aktivizuje členská
základna, přijímají usnesení, vymýšlejí praktické koncepty, jak stranu
ozdravit, zvěrohodnit a posílit. Aby se dílo zdařilo, je třeba co
nejpřesněji určit proporce mezi dvěma nejčastěji zdůrazňovanými problémy
ODS: nedůvěrou voličů v důsledku skandálů a nízkou autoritou u voličů
v důsledku doktrinální krize. Jinými slovy: vyboxovat na TOP 09 do voleb
pár ústupků je fajn, ale bicepsy nestačí.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1812/
4. Vojtěch Navrátil: Strana, která se narodila mrtvá
——————————————————————————-
LIDEM jsou od poloviny devadesátých let, kdy došlo k definitivní
strukturaci českého stranického systému, po Unii svobody druhou stranou,
jež získala zastoupení v exekutivě, aniž předtím kandidovala ve volbách.
Obě strany pak bude s velkou mírou pravděpodobnosti pojit nejpozději od
června příštího roku i neslavný konec v nejvyšších politických patrech. Jen
mezičas parlamentní relevance bude pro spolek okolo Karolíny Peake mnohem
kratší.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1814/
ČLÁNKY A KOMENTÁŘE
5. Tomáš Břicháček: Jak k nám promlouvá EU?. Fráze, slogany, pompa,
budovatelské nadšení
——————————————————————————-
Instituce Evropské unie a jejich představitelé každý týden vyprodukují
desítky veřejných písemností a ústních prohlášení všeho druhu, které se
týkají nejrozmanitějších oblastí lidské činnosti. Vrší se na sebe právní
předpisy, legislativní návrhy, zelené a bílé knihy, zprávy, rezoluce,
stanoviska, tisková sdělení, prohlášení, projevy atd. Jednou z jejich
příznačných vlastností je velmi osobitý jazyk, v němž jsou psány či
pronášeny. I když se nám velká část těchto počinů dostává v české verzi,
zní jejich dikce pozoruhodně cize, jakoby z jiného kulturního prostředí či
z jiné doby. Následující příspěvek si všímá základních rysů unijního
jazykového projevu a toho, co může vypovídat o intelektuálním ovzduší,
které v institucích EU a jim spřízněných kruzích panuje, a o směřování
integračního procesu.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1813/
6. Bohumír Žídek: Spontánní řád pod feministickou palbou
——————————————————————————-
Před časem proběhla v České televizi v lehce bulvárním pořadu paní Jílkové
debata na téma kvót na zastoupení žen ve vedení velkých společností. Jeden
z obhájců tohoto návrhu Evropské komise prohlásil něco ve smyslu, že
feministky daly společnosti dost času, aby přirozeným vývojem došla ke
stavu, který ony považují za žádoucí. Protože se tak nestalo, je třeba
tento stav nastolit pomocí nařízení. Toto prohlášení velmi názorně
dokumentuje zásadní spor mezi etatisty a zastánci konceptu, který Friedrich
von Hayek nazval spontánním řádem.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1809/
7. Roman Joch: Skutečná pravicová zahraniční politika: cíle a prostředky
——————————————————————————-
Bohumír Žídek v článku Pravicová zahraniční politika v ofsajdu hájil
myšlenku, že skutečně pravicová politika je striktně neintervenční. A ostře
kritizoval zahraniční vojenské intervence (ať už humanitární či nikoli)
jako levicové a neslučitelné s pravicovým pohledem. Za typické
představitele pravicové zahraniční politiky uvedl americké senátory Roberta
Tafta a Randa Paula. Když už použil amerického příkladu, zaráží, že mezi
senátorem Taftem, který zemřel v roce 1953, a senátorem Paulem, jenž byl
zvolen v roce 2010, nikoho jako představitele pravicové zahraniční politiky
neuvádí. Není tam uveden Barry Goldwater, vůdce americké pravice přelomu
50. a 60. let 20. století, nebo Ronald Reagan, vůdce americké pravice od
konce 60. do konce 80. let 20. století; či, pokud si odskočíme za oceán,
Winston Churchill a Margaret Thatcherová. Goldwater, Reagan, Churchill,
Thatcherová, o jejichž pravicovosti nemůže být pochyb, totiž do striktně
vymezeného Žídkova rigidně antiintervencionistického schématu nezapadají.
To je má největší námitka proti Žídkově tezi: je rigidně ideologická, a
proto nepravicová.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1815/
8. Ondřej Šlechta: Brennan: Nový šéf amerických zpravodajců?. Bezpilotní
letouny nejsou tím, z čeho bude mít nový ředitel CIA špatné spaní
——————————————————————————-
Když americký prezident Barack Obama oznámil nominaci svého někdejšího
protiteroristického poradce Johna Brennana na post ředitele Ústřední
zpravodajské služby (CIA), rozhořela se ostrá debata o nasazování
bezpilotních letadel v boji proti teroristickým skupinám. Brennan je
považován za jednoho z architektů tohoto způsobu vedení boje (tzv.
„targeted killing”), jemuž kritici vyčítají časté oběti mezi civilisty a
pochybují o jeho účinnosti.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1816/
9. Lukáš Hoder: Údržbáři impéria. Nová Obamova administrativa
——————————————————————————-
Jestliže si centrální figury administrativy George W. Bushe výhružně
říkaly „Vulkáni” a pro první administrativu Baracka Obamy se vžilo označení
„Tým rivalů”, jak nazvat druhou Obamovu vládu?
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1818/
ANALÝZY A STUDIE
10. Martin D. Brown: Je „transfer“ pouhým eufemismem pro „etnickou
čistku“?. Kořeny pojmu a vývoj anglicky psané debaty o odsunu sudetských
Němců z Československa
——————————————————————————-
George Orwell ve své zásadní eseji nazvané Politika a anglický jazyk z
roku 1946 napsal: „Politický jazyk musí zhusta sestávat z eufemismů,
kruhové argumentace a bohapustého mlžení (…) Miliony rolníků jsou
okrádány o svá hospodářství a vyháněny na strastiplné cesty pouze s tím,
co dokážou unést v náručí: taková praxe se nazývá transferem obyvatelstva
či úpravou hranic.”1 Orwell měl nepochybně pravdu, ovšem jeho často
opakovaný výrok, že „transfer” byl pouhým eufemismem, pomíjí některá
klíčová fakta o kořenech a vývoji tohoto pojmu. Přesto (nebo právě proto)
podobné názory v anglicky psané literatuře na téma nuceného vystěhování
sudetoněmecké menšiny z Československa po druhé světové válce převládají i
dnes.2
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1807/
11. Vladimír Hanáček: Trojí volební perspektiva české pravice
——————————————————————————-
Bezprostředně po nedávných prezidentských volbách se naplno rozproudila
debata o tom, nakolik lze výsledek především jejich prvního kola vnímat
jako signifikantní ukazatel budoucí perspektivy vývoje celého českého
stranického systému. Výstup v rámci prezidentské volby lze z řady důvodů
relativizovat. Především je zde evidentní vysoká míra personalizace
voličského výběru a upozadění role politických stran coby srozumitelných a
čitelných značek. Dominance Miloše Zemana na levici nikoho neudivila jak
s přihlédnutím k jeho politické minulosti v ČSSD, tak s ohledem na absenci
komunistického kandidáta. Nikdo by si snad netroufl předpokládat, že
Zemanův zisk signalizuje potenciální dominanci SPOZ v levé části
stranického spektra po příštích volbách do Poslanecké sněmovny, jakkoliv
samotná přítomnost strany v Poslanecké sněmovně a její systémová relevance
je více než reálná. O něco složitější situaci představuje současná
systémová konfigurace v prostoru pravice a pravého středu stranického
kontinua, kde dochází k významným voličským posunům nejen v rámci
proběhnuvší prezidentské volby, ale důležitý poznatek v tomto ohledu
poskytly již podzimní volby do krajských zastupitelstev.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1817/
SYMPOZIUM CDK: POLITIKA, SPOLEČNOST A HODNOTY V ČESKÉ A POLSKÉ PERSPEKTIVĚ
12. Marek A. Cichocki: Moc v době krize
——————————————————————————-
V otázce institucí, mechanismů a smluvních řešení máme v případě EU co
dočinění s kontinuitou vývoje. Tento proces je však možné rozdělit na různé
etapy z hlediska jejich politických specifik.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1808/
***********************************************************
Tisk celého čísla:
http://www.revuepolitika.cz/newsletter/tisk/49/018cdb8d65eb4a28