***** STRUČNÝ OBSAH *************************************
Poznámky k událostem
——————————————————————————-
1. Bohumír Žídek: K úmrtí senátora McGoverna
2. Jan Frank: Zákona o veřejné službě není škoda
3. Alexander Tomský: Anglie se bouří…
Články a komentáře
——————————————————————————-
4. Vladimír Hanáček: Krajské volby 2012 a pravý střed. Znovuzrození
KDU-ČSL coby relevantního systémového aktéra
5. Vojtěch Navrátil: Genderový ráj to napohled. Ať vládnou ženy či muži,
výsledek je podobný
6. Aleksander Surdej: Euro: mezi hospodářskou racionalitou a vynucovanou
politickou integrací
7. Alexander Tomský: Ve znamení tolerance
Rozhovory
——————————————————————————-
8. Ondřej Šlechta: Klaus? Politický myslitel a praktický politik v jedné
osobě. Rozhovor s Lubomírem Kopečkem u příležitosti vydání jeho knihy
Fenomén Václav Klaus. Politická biografie
9. Jakub Janda: Ota Filip: K vypořádání se s nacismem došlo až po
sjednocení Německa. S předním českým exilovým spisovatelem o německé
zkušenosti s historickou vinou, toleranci vůči neonacistům a míře svobody,
kterou je třeba bránit
10. Jakub Janda: Co je Francie ochotna nabídnout za sanaci svých bank?.
Petr Robejšek tvrdí, že z Německa už zní: „Za naše peníze chceme naši
muziku.“
Studie
——————————————————————————-
11. Lubomír Nondek: Udržitelný rozvoj a sjednocená Evropa
Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě
——————————————————————————-
12. Anna Kopeć: Politika jako způsob realizace svobody
Zaujalo nás…
——————————————————————————-
13. Mladí a neodborní
***** PŘEHLED TEXTŮ **************************************
POZNÁMKY K UDÁLOSTEM
1. Bohumír Žídek: K úmrtí senátora McGoverna
——————————————————————————-
21. října navždy odešla jedna z nejvýraznějších osobností americké
politiky 20. století – senátor George McGovern. Česká média vesměs
reagovala převzetím stručných a strohých agenturních zpráv. Ani v průběhu
následujícího měsíce jsme se (pokud jsem sledoval pozorně) nedočkali textu,
který by nabídl alespoň o trochu více než zopakování několika všeobecně
známých fakt. Proto se pokusím tuto mezeru částečně zaplnit.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1785/
2. Jan Frank: Zákona o veřejné službě není škoda
——————————————————————————-
Když Ústavní soud na základě podnětu ČSSD zrušil novelu zákona o
zaměstnanosti týkající se tzv. veřejné služby, vysloužil si rozsáhlou
kritiku. Lenka Zlámalová z Lidových novin, ale i ústavní soudce Stanislav
Balík od základu polemizovali s tím, že by veřejná služba, jak pravil
předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, snižovala lidskou důstojnost až
za hranici lidských práv. Šlo o zákon, který měli řešit výhradně politici,
ne Ústavní soud, ale když už se tak stalo, nelitujme. Neboť vedle sporného
„donucovacího” principu byla veřejná služba pochybná i z hlediska pohledu
na rovné podmínky na trhu práce.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1786/
3. Alexander Tomský: Anglie se bouří…
——————————————————————————-
…a probouzí ze zlého snu politického sebeklamu. Z naivní čtyřicetileté
víry, že kontinentálci jsou rozumní pragmatici a realisté, jak napsal jeden
komentátor. Byla to strana konzervativců, která od šedesátých let usilovala
o vstup do Evropského hospodářského společenství, aby se jí to v roce 1973
po odchodu generála de Gaulla, jenž přihlášku „anglických hokynářů” dvakrát
vetoval, podařilo. Angličané pevně věřili, že vstupují do prostoru stále
svobodnějšího obchodu, úspěšné bezcelní zóny a spolupráce suverénních
národů. Proto se také angličtí socialisté až do Maastrichtské smlouvy
(1992), která dala vzniknout EU, proti tomuto „kapitalistickému spolku”
ostře vyhraňovali. Předpokládali totiž, že bude bránit budování (tehdy
ještě) korporativního anglického socialismu.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1790/
ČLÁNKY A KOMENTÁŘE
4. Vladimír Hanáček: Krajské volby 2012 a pravý střed. Znovuzrození
KDU-ČSL coby relevantního systémového aktéra
——————————————————————————-
Výsledky nedávných krajských a senátních voleb se za uplynulý měsíc staly
předmětem mnoha úvah a reflexí. Nejvíce pozornosti je věnováno tématu
dominance levicových stran a především výraznému posílení pozice KSČM,
jakož i historicky bezprecedentnímu poklesu voličské podpory ODS. Strany
současné vládní koalice zaznamenaly v porovnání s výsledky předloňských
sněmovních voleb značné ztráty, a to především ve prospěch regionálních
formací hned v několika krajích. Poněkud menší pozornost byla věnována
skutečnosti, že výsledky krajských voleb je možno interpretovat i jako
comeback KDU-ČSL, strany s více než devadesátiletou tradicí, jež roku 2010
skončila pod pětiprocentní hranicí voličských hlasů a poprvé v dějinách
neobsadila poslanecké mandáty. Politolog Vojtěch Navrátil už v Revue
Politika upozornil na několik významných souvislostí, které comeback
lidovců ovlivnily. V následujícím pojednání se pokusím jeho argumentaci
doplnit a poukázat na širší souvislosti vlivu jednotlivých faktorů, které
bezprostředně souvisí především s vývojovými tendencemi formátu českého
stranického systému v středopravé části politického spektra.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1776/
5. Vojtěch Navrátil: Genderový ráj to napohled. Ať vládnou ženy či muži,
výsledek je podobný
——————————————————————————-
Na konci srpna Fórum 50 % představilo novou kampaň s názvem Čas na změnu?!
S její pomocí chce opětovně dotlačit veřejnost k tomu, aby donutila
politické strany k zavedení paritního zastoupení žen a mužů na kandidátních
listinách, a zvýšil se tak podíl zvolených žen. Psychologickou podporu jim
teď dodal i návrh Evropské komise na zavedení povinného zastoupení žen ve
vedeních podniků. Obdobně se snažil zmocněnec pro lidská práva zahrnout
v připomínkovém řízení kvóty do volebního zákoníku. V jednom z něho podnětů
se dokonce objevila i kouzelná formulka, ve které stálo, aby na volebním
lístku musel být za jménem kandidáta uveden i údaj o jeho pohlaví.
„Argumenty”, či spíše lépe řečeno tvrzení, jsou tradiční: mezi počtem žen
v politice a mírou korupce existuje silná negativní vazba a ženy jsou při
jednání věcnější než muži. Jakmile bude ve volených orgánech samospráv a v
parlamentu paritní zastoupení mužů a žen, nastane dle propagátorů kvót
takřka ráj na zemi. Odvolávají se přitom na údajné příznivé zkušenosti ze
zahraničí. Zkušenost je opravdu výborná věc, především pak ta vlastní.
Přesně takovou mám z jednoho jihomoravského okresního města, v jehož
zastupitelstvu jsou rovnoměrně zastoupeny ženy i muži.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1780/
6. Aleksander Surdej: Euro: mezi hospodářskou racionalitou a vynucovanou
politickou integrací
——————————————————————————-
Zavedení eura coby společné měny určené potenciálně všem členským státům
EU bylo projektem s dvojím cílem. Projektem, v němž byly otevřeně
vytyčovány ekonomické cíle, a současně projektem s nejasnými, ne-li přímo
skrytými cíli politickými. Globální finanční krize, jejíž symbolický
počátek je datován na den pádu banky Lehman Brothers 15. září 2008, získala
v Evropě podobu „finanční krize suveréna” (krize veřejných financí) a stala
se katalyzátorem procesů, jež zviditelňují dilemata a konflikty, které
projekt společné měny obsahuje, které jeho iniciátoři nevzali v úvahu a
které k jejich zděšení ohrožují stabilitu Evropské unie. V tomto eseji se
pokusím o rozbor některých z nich a formuluji závěry, které jsou dle mého
názoru důležité vzhledem k volbě, před níž stojí naše země.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1781/
7. Alexander Tomský: Ve znamení tolerance
——————————————————————————-
Přečtěte si knihu Vladimíra Palka Levy prichádzajú. Je monumentálním, do
značné míry osobním svědectvím dvacetiletých zkušeností
křesťansko-demokratického politika s liberálně-marxistickou revolucí,
kterou prochází euroatlantická civilizace posledních let. Co se vlastně
přihodilo?
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1783/
ROZHOVORY
8. Ondřej Šlechta: Klaus? Politický myslitel a praktický politik v jedné
osobě. Rozhovor s Lubomírem Kopečkem u příležitosti vydání jeho knihy
Fenomén Václav Klaus. Politická biografie
9. Jakub Janda: Ota Filip: K vypořádání se s nacismem došlo až po
sjednocení Německa. S předním českým exilovým spisovatelem o německé
zkušenosti s historickou vinou, toleranci vůči neonacistům a míře svobody,
kterou je třeba bránit
10. Jakub Janda: Co je Francie ochotna nabídnout za sanaci svých bank?.
Petr Robejšek tvrdí, že z Německa už zní: „Za naše peníze chceme naši
muziku.“
STUDIE
11. Lubomír Nondek: Udržitelný rozvoj a sjednocená Evropa
——————————————————————————-
Často užívané termíny „udržitelnost” nebo „udržitelný rozvoj” jsou
nejasné, což pramení nejen z formulační vágnosti, ale i z jejich různých
výkladů. Právě to bylo předmětem mé předchozí kritiky týkající se
udržitelného rozvoje na národní úrovni, hierarchicky podřízené úrovni EU.
Úvaha byla zakončena otázkou, „zda zvolený referenční rámec EU je sám
o sobě realistický, zda ho každodenní politika členských zemí i evropských
institucí respektuje”. Následující text je pokusem o analýzu tohoto
referenčního rámce ustaveného Strategií udržitelného rozvoje EU (2003) a
její revidovanou verzí (2006).
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1775/
SYMPOZIUM CDK: POLITIKA, SPOLEČNOST A HODNOTY V ČESKÉ A POLSKÉ PERSPEKTIVĚ
12. Anna Kopeć: Politika jako způsob realizace svobody
——————————————————————————-
Svoboda coby filozofická a politická kategorie byla pro polské myslitele
vždy problémem. Diskuse na téma svobody probíhala v Polsku souběžně
s dějinným vývojem; dalo by se říci, že určuje dějiny Rzeczpospolité.
Počínaje tzv. sněmovní konstitucí (statuty Nihil novi) z roku 1505 přes
liberum veto, osvícenské spisy Hugo Kołłątaje a Stanisława Staszice,
povstaleckou a válečnou „horečku romantiků”, období Polské lidové republiky
až po rok 1989 a pontifikát Jana Pavla II. Svoboda nikdy nebyla něčím
samozřejmým, nejčastěji však byla interpretována v politických kategoriích.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1779/
ZAUJALO NÁS…
13. Mladí a neodborní
——————————————————————————-
V některých částech světa je bez práce více než čtvrtina mladých lidí mezi
15-24 lety. V některých zemích – jako je Španělsko a Egypt – je to dokonce
více jak polovina. Celkem je na světě bez práce 75 milionů mladých lidí.
Neznamená to jen ohromnou ztrátu kapacit a produktivity, ale i potenciální
zdroj sociálního napětí. Japonci mají pro „svých” 700 000 mladých lidí,
kteří fakticky žijí mimo společnost, speciální označení: hikikomori.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1791/