NEWSLETTER REVUE POLITIKA 10/2011


Tisk celého čísla:

http://www.revuepolitika.cz/newsletter/tisk/34/018cdb8d65eb4a28

***** STRUČNÝ OBSAH *************************************

Poznámky k událostem
——————————————————————————-
1. Snižme rozpočet EP o 24 % ročně. Úspory téměř půl miliardy eur lze
dosáhnout omezením byrokracie
2. Ota Filip: Klause na Hradě vystřídá Josef Novák. Oznámil, že je
připraven kandidovat na úřad prezidenta republiky
3. Ondřej Šlechta: Rošáda v Kremlu. Rusko opisuje začarovaný kruh
4. Vojtěch Navrátil: V Bruselu se narodil ekonomický bratříček politické
korektnosti
5. Jaroslav Pešek: Nestrašte nás Ruskem!

Články a komentáře
——————————————————————————-
6. Ladislav Zemánek: Saint-Denis: evropská budoucnost?
7. Roger Scruton: Národy a nacionalismus
8. Pavel Dufek: Jak (ne)dělat politickou teorii: případ Tocqueville
9. Zdeněk Koudelka: Zlaté tele v právu. O materiálním jádru ústavy
10. Ondřej Ryčl: Uhlasujeme se k smrti?. Pár poznámek k chiméře vědeckého
konsenzu

Rozhovory
——————————————————————————-
11. Jakub Janda, Ondřej Šlechta: „Zažíváme krizi elit a kastraci voličů“.
Se strategickým analytikem Petrem Robejškem o krizi elit, nástupu
autoritářství, toxických derivátech a možnosti války
12. Pavel Kopecký: Co má Foldyna proti Kosovu?
13. Marie Bydžovská: Marsh: Z eurozóny budou odpadávat členské země

Sympozium CDK: Společné zájmy Česka a Polska v kontextu polského
předsednictví EU
——————————————————————————-
14. Petr Fiala: Evropa a oslabování okcidentu
15. Artur Wolek: Polsko-české vztahy? V pohodě


***** PŘEHLED TEXTŮ **************************************

POZNÁMKY K UDÁLOSTEM

1. Snižme rozpočet EP o 24 % ročně. Úspory téměř půl miliardy eur lze
dosáhnout omezením byrokracie
——————————————————————————-
Zatímco národní vlády přijímají úsporná opatření, aby snížily svůj dluh a
posílily hospodářský růst, Evropský parlament požaduje navýšení svého
rozpočtu. Studie nadace New Direction – The Foundation for European Reform
ovšem ukazuje, že rozpočet EP by naopak mohl být výrazně ponížen.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1555/

2. Ota Filip: Klause na Hradě vystřídá Josef Novák. Oznámil, že je
připraven kandidovat na úřad prezidenta republiky
——————————————————————————-
„Denně čtu v českém tisku kritiky,” píše mi někdejší spolužák Josef Novák
z Moravské Ostravy, „namířené satirickým ostřím vůči osobě prezidenta České
republiky Václava Klause. Ve stavu veřejně působivého morálního rozhořčení
se do něj pouští hlavně ta část novinářů, kterým se nelíbí jeho stanoviska,
jeho projevy a vůbec. Václav Klaus jim leží v žaludku, a proto dovedně
manipulují veřejným míněním. Byl bych rád, příteli, kdybys mé psaní
zpracoval pro noviny.” Slíbil jsem, že se pokusím. Zde je výsledek.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1556/

3. Ondřej Šlechta: Rošáda v Kremlu. Rusko opisuje začarovaný kruh
——————————————————————————-
Ruské politické manévry neprobíhají tak hladce, jak si jejich strůjci
přáli. Dosavadní prezident Dmitrij Medveděv sice na sjezdu vládní strany
Jednotné Rusko otevřeně přiznal, že na prezidenta bude ve volbách příští
rok opět kandidovat současný premiér Vladimir Putin a on sám povede vládní
stranu do parlamentních voleb již letos na podzim. Proti se ale postavil
ministr financí Kudrin, podle mnohých ještě nedávno horký kandidát na
premiérské křeslo.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1557/

4. Vojtěch Navrátil: V Bruselu se narodil ekonomický bratříček politické
korektnosti
——————————————————————————-
Politická korektnost začala zaplevelovat nejprve USA a pak i neamerický
svět ve druhé polovině 20. století. Její kritici jako třeba Anthony Browne
ji popisují jako „ideologii, která klasifikuje určité skupiny lidí jako
oběti, jež potřebují ochranu před kritikou, a jejíž příznivci věří, že jiný
postup nelze tolerovat”. Ve světle (či spíše tmě) pokračující dluhové krize
se tento princip rozšířil ze skupin obyvatel do ekonomické sféry na státy
jako instituce. A tak se ve čtvrtek 20. října 2011 dočkala politická
korektnost svého mladšího sourozence.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1562/

5. Jaroslav Pešek: Nestrašte nás Ruskem!
——————————————————————————-
Častým argumentem při odůvodňování neúspěšnosti mezinárodní politiky ve
vztazích s Ruskou federací je energetická závislost. Není ale problém
jinde?
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1559/

ČLÁNKY A KOMENTÁŘE

6. Ladislav Zemánek: Saint-Denis: evropská budoucnost?
——————————————————————————-
Před několika dny jsem v rámci pobytu v Paříži navštívil i Saint-Denis.
Příliš jsem toho o této čtvrti nevěděl; snad jen, že se zde nachází slavná
gotická bazilika a že se díky konfliktům s přistěhovalci netěší příliš
dobré pověsti. Realita ovšem byla horší, než jsem myslel.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1543/

7. Roger Scruton: Národy a nacionalismus
——————————————————————————-
K otázce národa a jeho původu se již napsalo mnoho. Teorii, že je  národ
nedávným vynálezem, výtvorem moderního administrativního státu,  patrně
jako první formuloval ve stručném, zato však oslavovaném článku  Lord
Acton.1 Autoři ze všech částí politického spektra  podporovali různé verze
tohoto postoje a argumentovali, že národy jsou  byrokratickým vynálezem,
vedlejším produktem „tiskového kapitalismu”  (Benedict Anderson),
koloniální správy či byrokratických potřeb moderní  vlády. Ernest Gellner
zašel dokonce tak daleko, že popsal nacionalismus  jako filozofii knihy:
jako nástroj, jímž se noví byrokraté snažili  legitimizovat svou vládu
v post-osvícenské Evropě obhajobou souladu mezi  lidmi a vzdělanými
intelektuály, kteří jsou jako jediní způsobilí těmto  lidem vládnout.2
Levicoví (Eric Hobsbawm, Benedict Anderson)  i pravicoví (Kenneth Minogue,
Elie Kedourie) myslitelé se shodli  v mnoha bodech; výslednou představu pak
lze vhodně sumarizovat úslovím,  že národ je charakteristicky moderní
formou společenství, jejíž vznik je  neoddělitelný od kultury psaného
slova.3 Radikálové  využívají tohoto faktu k tvrzení, že národy jsou
pomíjivé a že nemají  žádné Bohem dané právo na existenci či přirozenou
legitimitu, zatímco  konzervativci jej užívají, aby tvrdili přesný opak,
totiž že existence  národnosti je úspěchem, „vítězstvím” pořádku, který je
jak stálejší, tak  otevřenější než dávná společenství víry či kmenové
atavismy, které  národ nahrazuje.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1544/

8. Pavel Dufek: Jak (ne)dělat politickou teorii: případ Tocqueville
——————————————————————————-
Proč by nás měl na počátku jednadvacátého století zajímat Alexis de
Tocqueville? Odhlédneme-li od učebnicových frází především o jeho dvou
hlavních dílech – Demokracii v Americe (dále DA) a Starém režimu a revoluci
(SRR) – v nichž vystupují do popředí Tocquevillova originalita, pronikavý
vhled, schopnost jít pod povrch věcí či odvaha nabízet nekonvenční
vysvětlení historických událostí, z čeho pramení jeho aktuálnost pro
dnešního čtenáře, ať už přichází z akademické sféry, nebo ho prostě jen
nebaví číst před spaním beletrii? Originalitou a nekonvenčností koneckonců
oplývalo nemálo autorů či autorek, které si dnes připomínáme pouze
z historického zájmu či jako součást úcty k literárně-odbornému kánonu.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1552/

9. Zdeněk Koudelka: Zlaté tele v právu. O materiálním jádru ústavy
——————————————————————————-
Zrušení ústavního zákona o zkrácení volebního období v roce 2009 bez toho,
aby k tomu Ústavní soud opravňovala ústava, ale i další jeho snahy nadřadit
se nad ústavodárce vycházejí z teorie materiálního jádra ústavy, které je
podle jejích zastánců nad samotnou ústavou. Po odmítnutí Božího základu
odvozovaly sekulární ústavy svou dominanci v právu z toho, že byly přijaty
obtížnějším způsobem než obyčejné zákony – v parlamentech či v referendech.
V reakci na to, že i demokratické ústavy umožnily nástup nedemokratických
režimů, se v ústavách začaly objevovat klauzule nezměnitelnosti a v teorii
pojem materiální jádro ústavy.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1554/

10. Ondřej Ryčl: Uhlasujeme se k smrti?. Pár poznámek k chiméře vědeckého
konsenzu
——————————————————————————-
Vyprávěl mi kamarád, který příležitostně pracuje jako průvodce na
cykloturistických výletech, že si před pár lety začal všímat něčeho
zvláštního. Skupinka turistů dojede na křižovatku a řeší, kudy dál. Mají s
sebou mapy i průvodce (mého kamaráda), jenž ví, kterou cestou se vydat, ale
turisté o dalším postupu rozhodují tak, že hlasují. Tedy nikoliv
nahlédnutím do mapy či konzultací s někým, kdo to tam dobře zná, obecně
řečeno sběrem a vyhodnocením relevantních informací, ale volbou. Když se mu
to stalo poprvé, byl překvapený, kladl odpor, hádal se. Teď už to nechává
být. Nechá je, ať si svobodně odhlasují, kam že pojedou, a průvodcování
převezme, až když cesta končí někde na smetišti, mezi bednami v továrním
skladišti či na jiném bezvýchodném místě. Oč jsou turisté zpočátku
spokojenější, jak to pěkně vyřešili, o to jsou na konci naštvanější, kde
skončili. I takové příběhy přináší postmoderní doba.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1558/

ROZHOVORY

11. Jakub Janda, Ondřej Šlechta: „Zažíváme krizi elit a kastraci voličů“.
Se strategickým analytikem Petrem Robejškem o krizi elit, nástupu
autoritářství, toxických derivátech a možnosti války

12. Pavel Kopecký: Co má Foldyna proti Kosovu?
——————————————————————————-
Těsně před zahájením letošního Fóra 2000 se objevily informace, že
poslanec Jaroslav Foldyna hodlá konferenci narušit kvůli účasti kosovské
prezidentky Atifete Jahjagové. V rozhovoru pro Revue Politika se pokouší
objasnit, co jej k tomu vede.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1550/

13. Marie Bydžovská: Marsh: Z eurozóny budou odpadávat členské země
——————————————————————————-
Britský ekonom David Marsh dává Řecku tři měsíce, než zbankrotuje.
Eurozóna je podle něj jako staré vysloužilé auto. Jednotlivé díly, které
nefungují, budou kus po kusu odpadávat. Za uspokojivý objem záchranného
fondu ESFS Marsh považuje 1,5 bilionů eur.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1563/

SYMPOZIUM CDK: SPOLEČNÉ ZÁJMY ČESKA A POLSKA V KONTEXTU POLSKÉHO
PŘEDSEDNICTVÍ EU

14. Petr Fiala: Evropa a oslabování okcidentu
——————————————————————————-
Evropa neprožila klidné léto roku 2011. Příjemné prázdniny neměli ani
političtí představitelé největších evropských zemí. Nebylo to jen  počasím,
byť jsme si z jeho odvěké proměnlivosti v posledních letech  dokázali
vytvořit „závažný” politický problém. Francouzský prezident  a španělský
premiér přerušili svoji dovolenou kvůli situaci na  finančních trzích,
začátkem srpna tak musel učinit britský premiér David  Cameron, když
multietnické čtvrti Londýna a řady dalších britských měst  zachvátily
nepokoje, násilnosti a rabování nevídaného rozsahu.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1547/

15. Artur Wolek: Polsko-české vztahy? V pohodě
——————————————————————————-
Do polštiny těžko přeložitelné české slovo „pohoda” máme dle slovníku
chápat jako „klid, přívětivost, mír v duši”.1 Pohoda však také znamená
„dobrou náladu, klid, přívětivou povahu, útulné místo, nekonfliktní
vztahy”2 a může být také výrazem pro „práci, která nevyžaduje velké úsilí a
končí časným ,padla’, vlastnictví bytu a chalupy, pár mincí v kapse, které
umožňují skočit si každý večer na pivo a v létě zajet k moři”.3 Nedávno
zemřelý český spisovatel Jan Balabán mluví o „imperativní pohodě”4 jako o
dominantním rysu české kultury, díky kterému člověk přebíjí strach smíchem
a nedovoluje mu sáhnout na to, co je v něm špatného. Polsko-české vztahy,
které Josef Mlejnek jr. tak výstižně a kriticky popisuje, jsou doslova
v pohodě: verbálně nejlepší od dob Doubravčiných, reálně na slušné,
závažnějších konfliktů prosté úrovni, v podstatě pak na okraji zájmu jak
řadových občanů, tak politických elit. Proč to Mlejnkovi nestačí? Proč on i
zástupy polských čechofilů, jakož i celkem početná skupina českých
polonofilů očekávají něco víc? Proč se v česko-rakouských vztazích obecně
považuje za obrovský úspěch a přelom uzavření dohody, díky níž Rakousko
přestalo blokovat přijetí České republiky do Evropské unie, zatímco Mlejnek
hořekuje, že z Harrachova do Szklarské Poręby nelze dojet vlakem?5 Proč
očekáváme, že polsko-české vztahy budou „nadstandardní”? Odpověď na tuto
otázku nám možná přiblíží příčiny jejich současného stavu.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1560/