***** NEWSLETTER REVUE POLITIKA 1/2013 ******************
Tisk celého čísla:
http://www.revuepolitika.cz/newsletter/tisk/48/018cdb8d65eb4a28
***** STRUČNÝ OBSAH *************************************
Poznámky k událostem
——————————————————————————-
1. Vojtěch Navrátil: Schwarzenberg: poslední silnější záchvěv TOP 09?
2. Ondřej Šlechta: Symbol plný protikladů. Jak uspěla značka „Karel“
3. Ondřej Šlechta: Karel Schwarzenberg není pro pravici automatická volba
4. Dušan Šrámek: Občan si má svá práva hájit především sám
5. Bohumír Žídek: „Write-in“ kandidáti: Za málo peněz hodně demokracie
6. Alexander Tomský: Karel Havel, nebo Miloš Klaus?
7. Jakub Janda: Bolestivé prezidentské poučení
Články a komentáře
——————————————————————————-
8. Ondřej Šlechta: Prognóza politického vývoje v Evropě a Rusku v roce
2013
9. Bohumír Žídek: Pravicová zahraniční politika v ofsajdu
10. Dušan Šrámek: Protikorupční hysterie = nebezpečí pro právní stát
11. Marek Magierowski: Evropa se utrhla ze řetězu
12. Jan Frank: O skromném poselství konzervatismu
13. Filip Tuček: Zóna volného obchodu s USA: příležitost pro Evropu
Studie
——————————————————————————-
14. Tomáš Břicháček: Pro zavedení kvót na ženy nemá Unie pravomoc.
„Genderová vyváženost“ z pohledu kompetencí EU
Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě
——————————————————————————-
15. Zdisław Krasnodębski: Solidarita, jedno z nejpolštějších slov
***** PŘEHLED TEXTŮ **************************************
POZNÁMKY K UDÁLOSTEM
1. Vojtěch Navrátil: Schwarzenberg: poslední silnější záchvěv TOP 09?
——————————————————————————-
Karel Schwarzenberg je členem nejméně populární polistopadové vlády a jeho
TOP 09 v nedávných krajských a senátních volbách utrpěla debakl, přičemž od
ještě horšího výsledku ji zachránili Starostové. Schwarzenbergův postup do
druhého kola prezidentských voleb a zisk více jak 23 % hlasů je proto tedy
velkým překvapením a povzbuzením pro jeho stranu. Přesto se může jednat o
poslední výraznější volební počin TOP 09.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1798/
2. Ondřej Šlechta: Symbol plný protikladů. Jak uspěla značka „Karel“
——————————————————————————-
V souvislosti s úspěchem Karla Schwarzenberga v prvním kole prezidentských
voleb je na místě zamyslet se nad důvody jeho mohutného nástupu. Proč
obrátil v pozitivní aspekt i to, co jasně mluvilo v jeho neprospěch?
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1799/
3. Ondřej Šlechta: Karel Schwarzenberg není pro pravici automatická volba
——————————————————————————-
Historicky první přímá prezidentská volba prezidenta ČR pravděpodobně
nebude zcela jasně vyhraněným duelem mezi pravicí a levicí. Přesto se
ozývají názory, že hlasy pravicových voličů by pro Schwarzenberga měly být
automatické. Pojďme se podívat, proč tomu tak není.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1800/
4. Dušan Šrámek: Občan si má svá práva hájit především sám
——————————————————————————-
V proklamacích proti článku II amnestie prezidenta republiky se vedle
toho, že vyvinil „zloděje a tuneláře” (úsloví, jež mimo jiné maně připomíná
komunistické „keťasy a šmelináře”), Václavu Klausovi nejvíce vyčítá, že
zmařil vyhlídky obětí hospodářských trestných činů na odškodnění. Protože
jde přinejmenším o zjednodušující a v mnoha ohledech i zavádějící argument,
dovolil jsem si k tématu napsat několik poznámek.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1801/
5. Bohumír Žídek: „Write-in“ kandidáti: Za málo peněz hodně demokracie
——————————————————————————-
Přestože se v historicky první přímé volbě českého prezidenta objevilo jen
devět kandidátů, počet zájemců byl mnohem vyšší. Podle některých byla
podmínka padesáti tisíc podpisů nutná, neboť při neomezeném počtu kandidátů
by stát vydal na tisk lístků zbytečně vysokou částku. Podle jiných ovšem
takové aranžmá snižuje demokratičnost voleb. Stále častěji se proto hovoří
o „rakouském modelu” – šesti a půl tisících úředně ověřených podpisů.
Přitom existuje možnost, jak stávající podmínku padesáti tisíc podpisů
zachovat, aniž by volby byly jakkoli zpochybňovány. Inspiraci lze hledat v
USA.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1802/
6. Alexander Tomský: Karel Havel, nebo Miloš Klaus?
——————————————————————————-
„Neříkala sem to?” prohlásila radostně moje kadeřnice, majitelka salónu a
klausovka. „Vyhraje Zeman. Už je to jasný.” „Vy byste volila levičáka?”
namítl jsem. „Vy, politologisti, taky houbelec čemu rozumíte,” namítla zase
ona. „Dyk vlád s Klausem a nekrad. Slušnej, rovnej chlap. Na zkorumpovanou
politiku svý partaje se raděj vybod a sám znechuceně odešel, a moh se držet
lizu. Nic si nenakrad. A pan prezident ho doporučil!”
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1804/
7. Jakub Janda: Bolestivé prezidentské poučení
——————————————————————————-
Sdělení, které si musí z prezidentské vřavy zapamatovat každý myslící
politik, je jednoduché: Česká republika není Praha a osm milionů
oprávněných voličů nesedí jen v pražských kavárnách. Co to znamená pro
dnešní politickou realitu?
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1805/
ČLÁNKY A KOMENTÁŘE
8. Ondřej Šlechta: Prognóza politického vývoje v Evropě a Rusku v roce
2013
——————————————————————————-
Nacházíme se v období, pro které jsou charakteristické radikální a hluboké
strukturální změny v poměrně krátkém časovém horizontu. Současný cyklus tak
svojí dynamikou připomíná transformační období let 1989-1991. Nynější
krizové období odstartoval krach banky Lehman Brothers a následná
ekonomická krize v roce 2008. Rok 2013 může přinést určité náznaky konce
této transformace a první kontury pokusu o nalezení rovnováhy na Blízkém
východě, stejně jako odpovědi na otázky stran budoucnosti EU.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1795/
9. Bohumír Žídek: Pravicová zahraniční politika v ofsajdu
——————————————————————————-
S tím, jak se zhroutily poslední naděje Ladislava Jakla být součástí pole
kandidátů historicky první přímé volby prezidenta České republiky, je jedna
věc definitivně potvrzena: v nadcházejících televizních debatách
prezidentských kandidátů se nenajde jediný člověk, který by hájil
pravicovou zahraniční politiku. Koneckonců ji nikdo nehájil ani
v amerických debatách mezi guvernérem Romneym a prezidentem Obamou.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1789/
10. Dušan Šrámek: Protikorupční hysterie = nebezpečí pro právní stát
——————————————————————————-
Korupce se dnes považuje za jedno z největších nebezpečí pro právní stát a
demokratické procedury. Pomalu, ale jistě zde ovšem vzniká nebezpečí daleko
větší: boj proti ní. Pod rouškou protikorupčního tažení se totiž začínají
objevovat případy, které zavánějí porušováním lidských práv, účelovostí,
v některých případech lze dokonce hovořit o už dokonaných justičních
zločinech. Na těchto „přehmatech” se podílejí všechny represivní a justiční
orgány státu. A je jedno z jakého důvodu, neboť pravé pohnutky jsou před
veřejností utajeny.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1793/
11. Marek Magierowski: Evropa se utrhla ze řetězu
——————————————————————————-
Současná krize by měla obnažit všechny neformální rozhodovací mechanismy v
EU. Zatím se tak ale nestalo. Rozhodnutí jsou i nadále přijímána omezeným
počtem vlivných figur. A nepůsobí jen v Berlíně, Paříži nebo na chodbách
budovy Komise Berlaymont v Bruselu. Dnešní evropští mandaríni jsou
roztroušeni všude. Někdy jen nečekaně vyplují na povrch a doslova přes noc
se z nich stanou vůdčí aktéři Unie. Kolik novinářů, kteří se zabývají
mezinárodním děním, bylo schopno si, řekněme před půl rokem, vzpomenout na
jméno guvernéra Bundesbank. Dnes všichni vědí, že je to Jens Weidmann. Není
ani aktivním, ani bývalým politikem, jen zaměstnancem státní správy, který
má velmi konzervativní pohled na roli Evropské centrální banky v boji s
krizí. Proč se stal tak vlivným? Protože debata nabrala jiný směr.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1794/
12. Jan Frank: O skromném poselství konzervatismu
——————————————————————————-
Nerůst blahobytu v Evropě a USA a pohled na dynamické ekonomiky v jiných
částech světa je a (nejen kvůli euru) bude realitou. S tím se do poločasu
dostává i krize idejí. Až dosud se dvě hlavní linie politického myšlení
v západní Evropě, tedy velmi obecně středopraví konzervativci a sociální
demokraté, mohly spolehnout na materiální východisko dané dlouhodobým a
konkurencí neohrožovaným růstem (post)industriální tržní ekonomiky
formující právně rovný městský kolektiv. Avšak tato zásadní společenská
normotvorná kulisa zvolna přestává být realitou. Jak sám sebe za těchto
okolností zdůvodní konzervatismus?
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1796/
13. Filip Tuček: Zóna volného obchodu s USA: příležitost pro Evropu
——————————————————————————-
Každý prezident po sobě touží zanechat odkaz – a v případě amerického
prezidenta to platí dvojnásob. Nebývá ovšem pravidlem, aby z takového
odkazu výrazněji těžila i Evropa. Plán Baracka Obamy na vytvoření zóny
volného obchodu mezi Spojenými státy a Evropskou unií, dvěma největšími
ekonomikami světa, by Evropě pomohl překonat hospodářské problémy, zvýšil
by její postavení v globální ekonomice a posílil ji i politicky. Komplexní
ujednání, obsahující obchod se zbožím a službami, investice i spolupráci v
oblasti zemědělství, by Evropě umožnilo zůstat klíčovým partnerem Spojených
států, navíc na kvalitativně nové úrovni. Ne nadarmo ministryně zahraničí
první Obamovy administrativy Hillary Clintonová potenciální dohodu označila
za „hospodářské NATO”.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1803/
STUDIE
14. Tomáš Břicháček: Pro zavedení kvót na ženy nemá Unie pravomoc.
„Genderová vyváženost“ z pohledu kompetencí EU
——————————————————————————-
Vysoce kontroverzní návrh Evropské komise na zavedení kvót na zastoupení
pohlaví ve vedení velkých obchodních společností vzbudil v České republice
ohlas jako málokterá iniciativa z Bruselu z posledních let. Většinové
reakce jsou velmi negativní až pobouřené. Šokující sociálně-inženýrská
podstata návrhu nutně vybízí především k vymezení se vůči jeho věcné
stránce. Není proto divu, že poněkud stranou zůstává druhá rovina celé
problematiky, a sice úroveň rozhodování. Měla by (a může) o podobných
otázkách rozhodovat Unie? Sahají její kompetence tak daleko? Následující
příspěvek se zabývá návrhem směrnice „o zlepšení genderové vyváženosti mezi
členy dozorčí rady / nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných
na burzách a o souvisejících opatřeních” právě z tohoto úhlu. Klade si
otázku, zda existuje pravomoc, o kterou by Unie mohla iniciativu daného
obsahu a cílů opřít, a zda by takový právní předpis mohl být v souladu
s principy subsidiarity a proporcionality, což jsou nutné podmínky jeho
platnosti.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1792/
SYMPOZIUM CDK: POLITIKA, SPOLEČNOST A HODNOTY V ČESKÉ A POLSKÉ PERSPEKTIVĚ
15. Zdisław Krasnodębski: Solidarita, jedno z nejpolštějších slov
——————————————————————————-
Když v Polsku mluvíme o solidaritě, nemůžeme to nevztahovat k „Solidaritě”
psané s velkým „S”, ke společenskému hnutí za nezávislost osmdesátých let
20. století. A právě tehdy, kdy vznikala „Solidarita”, se znovu a trochu
jinak než dosud začalo mluvit o „solidaritě”, která se stala jedním ze
základních pojmů v polském politickém jazyce.
http://www.revuepolitika.cz/clanky/1797/
***********************************************************
Tisk celého čísla:
http://www.revuepolitika.cz/newsletter/tisk/48/018cdb8d65eb4a28