Co se zrovna děje?
Tři nejžhavější články z posledních dvou týdnů
Po zničení Kachovské přehrady je potřeba statisíce litrů pitné vody pro obyvatele.
„Přehrada zásobovala vodou miliony lidí na obou březích řeky Dněpr. V této chvíli jsme v kontaktu jak s místními úřady, tak s lidmi ze zasažených oblastí na pravém břehu řeky pod kontrolou ukrajinské vlády a vymýšlíme, jak zajistit, aby nezůstali bez přísunu pitné vody,“ říká Petr Drbohlav, regionální ředitel pro Východní partnerství a Balkán.
Dříve jsme řešili, jak víme, že změna klimatu probíhá. To je dnes marginální otázka.
Reagovat na klimatickou změnu nepůjde bez toho, aby se společnost poměrně hodně proměnila. To samozřejmě budí různé emoce. Je tu spousta názorů na to, jakým způsobem by se měla proměnit, a zároveň je tu velká potřeba běžných lidí, aby ta proměna byla spravedlivá, což se zatím moc neděje.
A pak jsem oslovila jsem Člověka v tísni.
“Jmenuji se Dana, je mi 75 let a jsem vdova. Před lety mi u dveří zazvonila má nejmladší dcera. Rozvedla se a prosila mě, abych jí vzala k sobě i s dětmi. Pro matku existuje v takovou chvíli pouze jedna odpověď. Pojď dál.“
Rozdíl od běžné místnosti je poznat pouze absencí oken.
Jedno téma ze světa, které by nemělo zapadnout
„Škola na Ukrajině přestavuje sklep na kryt, kde se děti mohou schovat, ale také pokračovat ve výuce.“ Tak zní titulek reportáže Českého Rozhlasu o naší pomoci s opravou a vybavením školních podzemních prostor na severovýchodě Ukrajiny a mě znovu a znovu udivuje, jakou realitu je někdo na této planetě nucen žít. V takové učebně v krytu se byl podívat i youtuber Janek Rubeš, který navštívil Ukrajinu společně s naším mediálním koordinátorem Petrem Štefanem a z místa natočili několik videií, které můžete najít na našem instagramu.
Spolu se jeli podívat, jak opravujeme domy a byty poničené během ruské invaze, navštívit školy ostřelované během války, které nyní opravujeme, a jak pro děti budujeme učebny v podzemí, aby se mohly bezpečně učit i při ruských útocích. Za jediný den může v oblasti být i 7 poplachů a při každém z nich se musí děti schovat do podzemí. Bohužel, všichni už mají na reálných okolnostech perfektně nacvičeno, jak se při poplachu chovat. Učitelé jsou sehraní a každý ví, kdy se jaká třída evakuuje. Jsou schopni dostat do krytu během pěti minut celou školu.
Protože bývají poplachy nepředvídatelně dlouhé, jsou podzemní učebny vybaveny také vodou a hračkami. Starší děti se střídají a chodí do školy ob týden, aby množství dětí ve škole nepřekročilo kapacitu krytů. „Kryt jsme za pomocí prostředků z Evropské unie zrenovovali, aby se děti mohly v případě poplachu schovat na bezpečné místo a poté pokračovat ve výuce,“ říká Petr Štefan v reportáži Martina Dorazína pro Český rozhlas.
Pusťte si celou reportáž zde.
Neustále mám pocit, že se něco stane.
Dobrá zpráva před koncem
Následující příběh klientky sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi se čte těžce. Traumata z dětství, psychické problémy, sociální fóbie a mnoho na sebe se kupících problémů. A na konci snad trochu naděje na lepší časy. I takové příběhy je potřeba přinášet a číst.
„Můj hlavní problém je, že jsem přestala fungovat jako máma. Mám psychické problémy, které si přináším z dětství. Zažila jsem hodně traumat, v dětství mě znásilnili, ve škole mě šikanovali. V šestnácti jsem otěhotněla, protože jsem si myslela, že když si najdu přítele a založím si rodinu, tak se dostanu pryč od problémů. Jenomže když jsem otěhotněla, tak se se mnou přítel rozešel a i s dcerou jsem zůstala na krku rodičům. Potom jsem si našla dalšího přítele, ale ten mě jenom využíval. Vzal si na mě půjčky, telefony, internet. Ale neměli jsme to z čeho splácet. Tehdy jsem se začala bát telefonů. Pořád mi někdo volal, že někde dlužím.
Nesmím otevírat okna, hrozně mi vadí, že mě někdo může slyšet. Mám hroznou fobii z lidí, nedokázala bych dojít ani k doktorovi, kdyby se mnou nebyl manžel. Nejraději bych se zamkla doma a dělala, že neexistuji. Máme dům, který jsme chtěli postupně zvelebit, ale jsme bez prostředků. Všude nám to plesniví, máme špatnou podlahu, WC ve špatném stavu. Jsou to hrozné podmínky. Teď jsme na tom finančně trošku líp, protože mi pomáhá paní Kotvová z Člověka v tísni. Díky ní jsem doložila všechny dokumenty na úřad práce a bereme teď příspěvek na bydlení a další dávky. Je to tak akorát na zaplacení nájmu a na jídlo. Nic víc si nemůžeme dovolit.“
Přečtěte si celý rozhovor s klientkou sociálně aktivizační služby o jejím neutichajícím strachu z lidí.