Co se zrovna děje?
Tři nejžhavější články z posledních dvou týdnů
Museli jsme se sestrami sbírat plasty a plechovky, a tak živit rodinu.
S podporou Afghánského humanitárního fondu jsme v šesti okresech provincie Kábul zřídili 280 tříd komunitního vzdělávání, a zpřístupnili tak vzdělání zranitelným a znevýhodněným dětem. Rahila jednu z těchto tříd navštěvuje a nyní chodí do první třídy
Teď je pravděpodobné, že bude brzy bezdlužná.
Dluhové poradenství poskytujeme v Kralupech nad Vltavou již třetím rokem. Služba reaguje na zdejší vysoký počet nařízených exekucí, kterých je v celé obci evidováno přes 9700. I přes častou snahu dlužníků o splacení svého dluhu narůstají dlužné částky několikanásobně a nedaří se tento proces zastavit.
K přípravě jídla už nepoužíváme dřevěné uhlí ani dřevo.
Západní provincie Zambie je známá svými rozlehlými pláněmi a velkou biodiverzitou. Stejně jako v mnoha jiných rozvojových zemích jsou i obyvatelé této oblasti ohroženi nedostatkem zdrojů energie. Většina z nich se spoléhá na neudržitelné zdroje, jako je dřevěné uhlí a palivové dřevo, jejichž těžba vede k odlesňování krajiny a škodí přirozenému klimatu. I proto v Zambii stavíme bioplynárny.
Stálo to za to, být jiný a zanechat stopu.
Jedno téma ze světa, které by nemělo zapadnout
“Přijměte prosím v rodině prestižní a veliké organizace Člověk v tísni uctivý, srdečný a láskyplný pozdrav z kobek, kde se odehrály četné dantovské činy temné lidské zvrhlosti.” Tak začal svůj dopis Javier Tarazona z Venezuely, zakladatel organizace FundaRedes, který minulý týden na zahájení Jednoho světa obdržel cenu Homo Homini. Nemohl si jí převzít osobně, protože je neprávem uvězněn.
“V tomto vězení je moje lidské tělo drženo již 627 dní. Děkuji za toto uznání. Je výrazem snahy porazit lhostejnost nad bolestí a utrpením, které v naší zemi denně vládnou a které mnozí ve světě ignorují. Protože realita uprostřed křiku, ran a ponižujícího zacházení mužů, kteří si říkali úředníci nebo dozorci, má jediný cíl. V tomto opovržení hodném koutě země přichází v permanentním tichu na mysl otázka. Stálo za to pozvedat tolik let a s takovou sílou svůj hlas? Dnes mi Člověk v tísni odpovídá jménem milionů viditelných i neviditelných lidí: ano.“
Bohužel Javier je příkladem toho, jak se kriminalizuje práce těch, kteří hájí lidská práva v Venezuele. To jediné, čím se provinil, je, že veřejně odsuzoval přítomnost nelegálních ozbrojených skupin na venezuelském území, které zde působí s tichým a shovívavým souhlasem venezuelského státu. Cílem Javiera bylo vždy bojovat za lidskou důstojnost, obhajovat lidská práva, boj za demokracii, spravedlnost, občanskou společnost a lidská práva jako takové.
Cenu Homo Homini, kterou předáváme od roku 1994, předal prezident Petr Pavel „člověku, který dělá to, co považuje za správné a spravedlivé, i proto asi nemůže jinak.“ Cenu převzala ředitelka FundaRedes Clara Ramírez. „V jednadvacátém století máme stále velké výzvy v otázce lidských práv. V současné době jsme v Venezuele my, kdo bráníme lidská práva, humanitární pracovníci, novináři, zastrašováni, šikanováni, pronásledováni, souzeni. Díky vám jsou tento večer pohledy upřené do Latinské Ameriky.“
Přečtěte si více o Javierovi Tarazona a jeho organizaci FundaRedes v tomto článku.
To už v člověku zůstane a v životě si to ponese dál.
Dobrá zpráva před koncem
Chudoba nebo dlouhodobá diskriminace a segregace ve vzdělávání způsobují, že přístup řady dětí ke vzdělávání je značně omezen. Někdy se tak potkáváme s dětmi, kterým hrozí, že odejdou ze základní školy v 7. třídě a možnosti těchto dětí do budoucna jsou pak značně omezené. V programu podpora vzdělávání se snažíme děti, které těmto nerovnostem čelí, ve vzdělávání podpořit, aby i navzdory překážkám pokračovali dál ve studiu.
Jedním z našich dobrovolníků je Petr, který s námi začal doučovat na podzim tohoto školního roku. „Doučuji kluka v 8. třídě, který má problém asi v 6 předmětech, kde je na rozhraní čtyřky a pětky. To doučování je z velké části i takový mentoring, kdy se ho snažím motivovat k většímu zájmu o školu. Snažím se ho podporovat a předat nějaké informace, pohled, zkušenosti z mojí strany. Tou postupnou prací se v něm snažím probudit vnitřní motivaci.“ Motivace je téma, kterému se dlouhodobě v doučování věnujeme. Děti, s kterými spolupracujeme, často znají ze školy jen neúspěch.
„Není to o tom trápit se s nějakým žákem, zlobit se na něj. Prostě je to takové pozitivní působení, vzbuzení v něm zájmu o školu, aby viděl co mu může vzdělání dát. Otevřít mu obzory, vzít ho někam, povídat si s ním o cestování, o kultuře, historii, těch témat je spoustu. A musím říct, že vidím, že ho to zajímá. Já si vyslechnu zase jeho povídání, on se pak taky se rozpovídá. Mám z toho dobrý pocit a vidím, že to v něm vzbuzuje zájem,“ dodává Petr.
Na závěr
Jeden svět skončil v kinech, ale pokračuje dál online.
Budete s námi pracovat?
