Zaostřeno na Bělorusko
Situace v Bělorusku se za posledních čtrnáct dní turbulentně vyvíjí. Vlny nepokojů rozpoutaly nedávné prezidentské volby. Svět se stal svědkem primitivních způsobů falšování výsledků. Náš analytik Pavel Havlíček pro iDnes situaci komentoval se slovy, že je nemožné aby Lukašenko získal ve volbách 80% hlasů. Morálně prohrál již dávno. „Bělorusko je poslední diktaturou v Evropě, zemí, která nemá demokratické vedení. Byli jsme toho svědky i teď u voleb. Je to země, která se dlouho snažila držet mimo ruskou i evropskou sféru vlivu a snažila se jít nějakou třetí cestou –spoluprací s Čínou, rozvojem svých vlastních odvětví. Třeba v IT, moderních technologiích. Snaží se v některých ohledech modernizovat, ale dlouhodobě je země závislá na vývozu energozdrojů z Ruska, které jsou v Bělorusku dále zpracovávány v rafineriích a vyváží se na Západ.“
Oficiálně zveřejněné předběžné výsledky „voleb“ v Bělorusku se ukázaly být tou zatím poslední kapkou, která obyvatele jedné z posledních autoritářských zemí v Evropě masově vyhnala do ulic. Násilné střety ozbrojených složek s demonstranty jsou stále brutálnější, nespokojenost s údajným vítězem voleb Alexandrem Lukašenkem dává najevo čím dál více lidí. Dá se tedy předpovědět, že Lukašenka současné nepokoje smetou, či že si vládu nad někdejší republikou Sovětského svazu udrží?“ Čtěte podrobnosti v analýze Terezy Souškové pro Deník N.
V Minsku se protestující dočkali nelítostných zásahů policie. „Přežití režimu závisí na silových složkách. Bez toho není Lukašenko schopen udržet se u moci. Dál se snaží sebeprezentovat jako stabilitu a bezpečnost, zachování a přežití Běloruska jako samostatného státu. Vidíme ale za jakou cenu. Tisíce lidí skončily za mřížemi, stovky lidí jsou ve vážném stavu v nemocnicích,“ komentoval dení pro Český rozhlas Plus Havlíček.
Evropská unie svolává mimořádný summit k dění v Bělorusku. Podle analytika Michala Lebdušky, evropští lídři summitem vysílají signál jak do Minsku, tak do Moskvy. „Jednak je to signál směrem k Alexandru Lukašenkovi, aby nepřistoupil k silovému řešení protestů, i když vzhledem k masovosti protestů je otázkou, zda je to ještě vůbec možné. Samozřejmě to bude signál i do Ruska, aby se nepokusilo o nějaký velký zásah. Dá se očekávat, že z ruské strany může přijít ekonomický nátlak, nicméně Rusko má dnes problémy samo se sebou a jestliže dává EU najevo, že posílí protiruské sankce, které jsou v platnosti od roku 2014, mohlo by to na Rusko fungovat,“ říká pro iROZHLAS.cz.
Návštěva ministra zahraničí USA Mika Pompea v Česku se točila kolem jaderné energetiky a čínského vlivu, ale i opožděných oslav osvobození ČR před 75 lety. Na své evropské cestě se ministr zastaví i ve Varšavě nebo Vídni, v Bruselu ale ne. „Česká republika nalezla, jak smysluplně naplnit česko-americké vztahy způsobem, který ctí jednotnou evropskou pozici, je hospodářsky a hodnotově přínosný pro ČR a je zejména přínosný na strategické rovině pro USA,“ napsal k současným vztahům USA a ČR Petr Boháček pro Euractiv.
Domácí násilí v Rusku. V Rusku se ženám, které na policii přicházejí s obviněním z domácího násilí či sexuálního zneužívání, často nevěnuje pozornost. Debatu vyostřila kauza tří sester, které měl otec bít a sexuálně zneužívat. „Problematika domácího násilí v Rusku spadá do oblasti, kam se běžný občan nechce vydávat. Nechce přemýšlet o tom, že se něco takového děje ani proč se to děje. (…) V Rusku neexistuje zákon o domácím násilí, naopak v roce 2017 se situace na tomto poli ještě zhoršila, když vešel v platnost zákon, který dekriminalizuje násilí mezi členy rodiny s tím, že pokud se jedná o jeden případ ročně, je to bráno jako přestupek, nikoli trestný čin. Násilník, pokud je s ním zahájeno řízení, zaplatí na místě pokutu a může si jít po svých. Nejčastěji zpět do domácnosti, kde je jeho zbitá žena, případně jejich děti. Oběti domácího násilí se dostávají do začarovaného kruhu, z nějž není východiska. V zemi prakticky nefunguje osvěta, pokud jde o domácí násilí, a tak neexistují ani nástroje, s jejichž pomocí by se dalo zabránit v pokračování v násilí. Zákaz přibližování nebo azylové domy, které by situaci napomohly, rovněž nenacházejí odezvu u zákonodárců,“ napsala pro Alarm Tereza Soušková.
Po bejrútském výbuchu propukly masivní protesty. „Situace v Libanonu je kritická. Můžeme očekávat, že protesty nebudou slábnout,” komentuje pro ČT24 dění v Libanonu analytik Matěj Denk. V neděli 9.8. rezignovala ministryně informací a ministr životního prostředí, mluví se o nových volbách. „Trnem v oku protestujících je ale volební systém. Systém založený na konfesní příslušnosti neumožňuje žádnou radikální změnu. Situace v zemi byla už před pandemií koronaviru skličující. Pomoc přislíbená na mezinárodní videokonferenci organizované Francií a OSN by měl jít primárně na opravu nejdůležitější infrastruktury a potravinovou pomoc. Státy ale budou váhat dávat peníze libanonské vládě. Libanonci totiž považují vládu za zcela zkorumpovanou a bojí se zpronevěření mezinárodní pomoci.”