Mezi nejčastější oběti ruských politických represí patří obyvatelé okupovaných ukrajinských území. Intenzita represí je zde podle údajů lidskoprávních organizací až šestkrát vyšší než v Rusku, přičemž jsou proti Ukrajincům pravidelně vznášena velmi závažná obvinění, jako jsou například vlastizrada nebo špionáž. Jsou také častěji vystaveni fyzickému a psychickému mučení.
Zprávy o odsouzení ukrajinských civilistů k velmi vysokým trestům odnětí svobody bohužel přicházejí neustále. Jedním z nejvýraznějších příkladů z posledních týdnů se stal příběh 70leté obyvatelky Záporožské oblasti Svitlany Loj (na fotografii výše). Ta byla donucena přijmout ruské občanství, proti ruskému režimu se i přesto nadále otevřeně vymezuje. V minulosti několikrát finančně podpořila ukrajinskou armádu a právě to se stalo důvodem k jejímu obvinění z vlastizrady.
Na začátku roku 2026 byla Svitlana Loj odsouzena k 15 letům vězení, nyní na konci srpna 2026 byl tento rozsudek definitivně potvrzen. Rozhodnutí soudu Svitlana Loj nekomentovala a místo toho zazpívala známou ukrajinskou píseň „Píseň o ručníku (Ridna maty moja)“.
Již několikrát jsme informovali o tom, že ruské úřady v poslední době stále častěji zahajují nová trestní řízení proti lidem, kteří se již nacházejí ve vězení. Tím se okamžik jejich propuštění na svobodu může v podstatě neustále oddalovat.
Velmi příznačné jsou například příběhy dvou mladých politických vězňů, Nikity Uvarova a Arsenije Turbina. Oba jsou již několik let zbaveni svobody, oba v srpnu oslavili své narozeniny – a proti oběma byla nedávno zahájena nová trestní řízení.
Nikita Uvarov oslavil své 21. narozeniny. Poprvé byl zadržen již ve 14 letech, poté byl na krátkou dobu propuštěn, od února 2022 je ale opět ve vězení na základě obvinění z údajného absolvování výcviku za účelem teroristické činnosti. V březnu 2026 měl ukončit výkon trestu, avšak týden (!) před plánovaným propuštěním proti němu úřady zahájily nové trestní řízení, tentokrát na základě obvinění z údajné účasti v extremistické organizaci. V srpnu 2026 se objevily zprávy, že proti Nikitě Uvarovovi bylo vzneseno další obvinění – tentokrát z údajného zapojení dalších osob do extremistické činnosti. Nyní mu hrozí dalších až 12 let odnětí svobody.
Arsenij Turbin v srpnu 2026 oslavil své osmnácté narozeniny. Politickému pronásledování čelí od svých 14 let; tento detailní příběh přinášíme zde. V únoru 2026 vyšlo najevo, že proti Arsenijovi bylo zahájeno nové trestní řízení kvůli údajné účasti na masových nepokojích. Nyní mu hrozí dalších až osm let odnětí svobody.
Nikita a Arsenij velmi potřebují naši podporu. Nikitovi můžete napsat dopis online, Arsenijovi lze poslat například papírovou pohlednici. Podle jeho matky si čte a uchovává všechny dopisy, které dostává, i když se prý občas cítí natolik vyčerpaně, že nemá energii na ně odpovědět.
Solidární dopisy představují pro politické vězně skutečně velmi důležitou formu podpory. To vědí i ruské úřady – a ačkoli zákon korespondenci vězňů povoluje a většině z nich jsou dopisy zatím doručovány, některým vězňům je bohužel právo na komunikaci s vnějším světem stále více omezováno. Jedná se o velice účinný nástroj psychického nátlaku.
O omezení přístupu ke korespondenci v srpnu informovalo hned několik politických vězňů.
Například 45letý hudebník Andrej Šabanov ze Samary, odsouzený k šesti letům vězení za podporu Ukrajiny na sociálních sítích, uvedl, že za čtyři měsíce pobytu v trestanecké kolonii obdržel pouhé dvě pohlednice.Přitom od června 2026 čelí velmi silné šikaně ze strany dalších vězňů, a dopisy se slovy podpory mu proto psali lidé z celého světa. Téměř nic mu však nebylo doručeno.
Dokonce jeho matka v srpnu uvedla, že ani ona už synovi neposílá žádné dopisy, protože je to dle jejích slov „stejně zbytečné“. Situace Andreje Šabanova přitom zůstává velmi znepokojivá; šikana ze strany spoluvězňů pokračuje a Šabanov si stěžuje také na to, že je nucen vykonávat fyzickou práci navzdory svému velmi špatnému zdravotnímu stavu.
V srpnu se objevily také zprávy o omezení korespondence pro Ričarda Rouze, 41letého fotografa, hudebníka a aktivisty z Kirovské oblasti. Od dubna 2022 si odpykává osmiletý trest odnětí svobody na základě obvinění z šíření nepravdivých informací o ruské armádě a údajných výzev k terorismu. Letos vyšlo najevo, že proti němu byla zahájena nová trestní řízení podle článků o „ospravedlňování terorismu“ a „rehabilitaci nacismu“. V létě se pak objevily informace, že nedostává téměř žádné dopisy a nemůže ani žádné odesílat. Kontakt s ním tak ztratila i jeho manželka.
Na to, že mu nejsou doručovány dopisy, si v srpnu stěžoval také 40letý nezávislý novinář Alexej Serjogin z republiky Marij El, který byl v červnu 2026 poslán do vazby za údajné veřejné ospravedlňování terorismu. Hrozí mu až sedm let odnětí svobody. V dopise z vyšetřovací vazby napsal: „Pokud mi někdo posílá nějaké dopisy, tak mi je nepředávají, respektive jsem dostal pouze jeden dopis… <…> Můj stav je špatný. Trpím úzkostí, depresí, poruchou řeči… <…> Pokud na mě svobodný svět zapomene, pak mě za mřížemi zabijí.“ Dále uvedl, že při zadržení ho mučili elektrickým proudem.
Jedním z nejjednodušších způsobů nátlaku na politické vězně je zpřísňování podmínek jejich pobytu ve vězení.
Například 65letý opoziční politik Alexej Gorinov (jeden z prvních obžalovaných podle článku o šíření nepravdivých informací o ruské armádě) je ve vězení od dubna 2022. Téměř neustále je držen ve velmi přísných podmínkách, zejména na samotce. Má omezené právo na procházky, korespondenci s vnějším světem či dokonce možnost číst knihy a nakupovat potraviny ve vězeňském obchodě. Pobyt ve vězení Gorinov ve svém zatím posledním dopise ze srpna 2026 označil za „služební cestu, která už ale trvá příliš dlouho a je vskutku otravná“.
O životě na samotce detailně vypráví také 36letá opoziční novinářka Antonina Favorskaja (příběh jejího pronásledování přinášíme zde.
Podmínky vězení byly pro Antoninu výrazně zpřísněny kvůli tomu, že odmítá nastoupit k povinné práci jako švadlena. Pokus přimět ji k tomu podle jejího názoru odporuje ruské ústavě. Již více než dva měsíce je proto nepřetržitě držena na samotce.
Dovednosti, které zde získala, by se dle jejích slov „mohly hodit například při ztroskotání lodi nebo během apokalypsy“: „Co jsem se zde naučila?Česat se rukama a bez zrcadla (hřeben mi vydávají jen třikrát týdně a zrcadlo zde není vůbec). <…> Trávit 14 hodin denně bez knih, televize, propisky, papíru – jenom se dívat na zeď, o samotě se svými myšlenkami (číst a psát se zde smí jen 1,5 hodiny denně). <…> Vyrábět si z toaletního papíru špunty do uší. Vyrábět figurky z chleba a užívat si procesu, nikoli výsledků své práce. Chlebové figurky mi totiž každé ráno zabavují a ničí.“ <…> Celkově se učím zříci se všeho hmotného, protože tu kromě hrnku, mýdla, ručníku, zubního kartáčku, pasty a toaletního papíru nelze mít vůbec nic.“
Celý článek zde.